UNIVERZITA KARLOVA
Filozofická fakulta
Ústav Dálného Východu

Seminární práce
AUTOBIOGRAFICKÉ PASÁŽE V DŮVĚRNÝCH
SEŠITECH PANÍ SEI ŠÓNAGON

Pavla Minxová
Leden 2014

Obsah
1.

Úvod

3

2.

Struktura textu

4

3.

Interpretace díla

5

4.

Umělecký konstrukt versus historická realita

6

4.1.

Historický kontext díla

6

4.2.

Rekonstrukce reality

7

4.3.

Aware versus okašii

9

4.4.

Práce na objednávku?

10

5.

Závěr

11

6.

Seznam použité literatury

12

2

1. Úvod
Osou této práce jsou autobiografické pasáže díla Makura no sóši (doslova
"Podhlavníkové sešity", v českém překladu Miroslava Nováka vyšlo jako Důvěrné sešity) paní Sei Šónagon (964?-?) ve světle historického kontextu. Díky znalostem historických faktů a jejich porovnáním s obrazem reflektovaným v tomto díle můžeme odkrýt další možnou rovinu autorčina vyprávění, na první pohled umně ukrytou za povětšinou veselou fasádou, a formulovat tak zajímavé hypotézy ohledně okolností vzniku díla či interpretace jednotlivých vyobrazených epizod.
V rámci celé práce je použito české transkripce japonštiny, japonská jména jsou uváděna dle japonských zvyklostí v pořadí příjmení (rodové jméno) – osobní jméno.Výjimku tvoří seznam literatury a citace v poznámkovém aparátu, kde respektuji přepis japonštiny vydavatelů jednotlivých děl. Biografická data uvedená v závorkách za jmény významných osob stejně jako veškerou ostatní použitou dataci čerpám z knihy Japonská literatura 712 1868 Zdenky Švarcové (pokud není uvedeno jinak).
Výchozím zdrojem informací mi logicky bylo samo zkoumané dílo, konkrétně jeho český překlad, tedy Důvěrné sešity. Publikací, která mi pomohla celé téma uchopit a která mi pomáhala utvářet si náhled na celou problematiku byl článek Naomi Fukumori Sei
Shônagon’s Makura no sôshi: A Re-Visionary History. Kompletní seznam literatury viz sekce
"Seznam použité literatury".

3

2. Struktura textu
V textu díla standardně rozlišujeme tři typy pasáží, a to seznamy, úvahy a deníkové záznamy. Ovšem uspořádání těchto pasáží v rámci celého díla je předmětem dlouhodobé vědecké diskuse a bádání. Důvěrné sešity totiž známe pouze z pozdějších opisů (nejstarší dochovaný byl pořízen více než dvě stě let po vzniku Makura no sóši, které vznikalo pravděpodobně okolo r. 998), jelikož originál se nedochoval a původní znění nám tudíž není známo. Podoba těchto opisů se v průběhu staletí měnila, odrážejíc dobové literární trendy i preference individuálních opisovatelů.
Opisy můžeme v zásadě rozdělit do dvou1 skupin: náhodně uspořádané texty, v nichž se tři výše zmíněné styly střídají bez zdánlivého řádu, a texty organizované, v nichž jsou jednotlivé styly jasně odděleny a uspořádány do skupin. Jednotlivé opisy se však liší nejen uspořádáním pasáží, ale i jejich počtem a nezřídka i co do obsahu, což lze přičíst nejen nepozornosti opisovatelů, ale i jejich tvořivosti a vlastním literárním ambicím.2
Opis zvaný Maedakebon ("Kniha domu/rodiny Maeda"), patřící do druhé skupiny, je nejstarším dochovaným (pochází ze 13.století), čímž pro některé badatele vykazuje nejvyšší míru autentičnosti. Zastánci tohoto typu opisů se dále domnívají, že text, pojednávající o množství rozličných námětů a vykazující takovou míru rozmanitosti stylů psaní, nemohl být psán bez nějakého organizujícího principu.
Oproti tomu zastánci náhodně uspořádaných textů tvrdí, že tato struktura nejlépe zachovává strukturu, kterou použila sama autorka – organizované texty jsou pak důsledkem pozdějších interpretací textu. Navíc rozdělení Důvěrných sešitů na základě rozdílnosti stylů je nutně zavádějící, jelikož jednotlivé pasáže mohou obsahovat více stylů a nelze je tak vždy přesně rozeznat. Je pravděpodobné, že původní dílo bylo sepsáno jako plynulý text bez rozlišení jednotlivých pasáží.3 A právě tato volná forma díla zřejmě sváděla mnohé opisovatele k tomu vnést do něj nějaký řád.
Zatím se stále nedošlo k obecně uznávané, optimální verzi. V novějších bádáních se však zpravidla jako výchozí používá opis zvaný Sankanbon ("Třísvazková kniha"), který spadá do kategorie neuspořádaných opisů a považuje se za relativně nejbližší původnímu textu (především kvůli asociativnímu propojení mezi pasážemi různých stylů). Tato verze je
1

FUKUMORI, N., Sei Shônagon’s Makura no sôshi: A Re-Visionary History. In The Journal of the Association of Teachers of Japanese, 31.1:1-44, 1997, p.2. Miroslav Novák v poznámkách k českému překladu Makura no sóši uvádí kategorie tři.
2
SEI, Šónagon., NOVÁK, M. (trans.), Důvěrné sešity. In Zápisky z volných chvil. Praha: Odeon, 1984, p.322.
3
FUKUMORI, N., Sei Shônagon’s Makura no sôshi: A Re-Visionary History, p.2.

4

však zjevně neúplná, a proto je dále porovnávána s ostatními opisy a doplňována o chybějící pasáže.4 Autobiografické pasáže, kterým se v této práci budu především věnovat, v podstatě odpovídají pasážím typu deníkové záznamy. Jak již však bylo řečeno, rozdělení textu podle stylů je místy zavádějící. Sei nezřídka plynule přechází z jednoho stylu do druhého; často se např. pasáž, která začne jako výčet, změní v úvahu, případně je podepřena popisem epizody z autorčina života.

3. Interpretace díla
Interpretace textu se v průběhu historie měnila, a to nejen vzhledem k objevování nových variant opisů díla, ale také díky objevům na poli relevantních historických událostí a dostupných informací o autorce. Obecně lze říci, že se jedná o text, pomocí kterého můžeme vykonstruovat obraz dvorského života období Heian (794-1186), jelikož velká část díla je věnována barvitým popisům dvora císařovny Teiši (977-1000), manželky císaře Ičidžóa (9801011) a patronky Sei Šónagon. Zastánci této historické interpretace díla považují Důvěrné sešity za jeden z nejdůležitějších zdrojů informací, který je o daném období k dispozici - a právě autobiografické pasáže by logicky měly mít největší výpovědní hodnotu jakožto záznamy událostí, které se skutečně odehrály. Historické relevanci těchto pasáží Makura no sóši se budu podrobněji věnovat v hlavní části práce (viz kapitola č.4).
Častěji však byly Důvěrné sešity považovány za pouhý doplňkový text při studiu soudobé kultury a literatury. Důležitost textu samotného totiž většinou leží ve stínu známějších literárních počinů dané doby, především historicky prvního psychologického románu Gendži monogatari ("Příběh prince Gendžiho") – Makura no sóši bývá pouze využíváno při faktografickém ověřování v rámci výzkumu tohoto díla paní Murasaki Šikibu
(978?-1019?), jejíž nepříliš pozitivní názor na Sei Šónagon je notoricky známý.
Část výzkumu se soustředí na loajalitu a obdiv Sei Šónagon vůči osobnostem z vysokých imperiálních kruhů, především císařovně Teiši, a jejich životnímu stylu, která se místy zdá být téměř patologická (tuto tendenci je možné do jisté míry vysvětlit – viz další kapitola). Dále bývá poukazováno na autorčin nedostatek empatie vůči lidem nižších stavů –
4

např. Zápisky z volných chvil, p.322. Miroslav Novák zde používá jinou variantu názvu tohoto opisu , a to
Sangenbon.

5

což se zdá být důsledkem její adorace nejvýše postavených aristokratů. Spíše než opovržení vůči obyčejnému lidu však paní Sei vyjadřuje nelibost pramenící z jakékoliv neadekvátnosti situace. Prostý člověk jako takový má pro autorku dokonce určité kouzlo; tyto dojmy v textu několikrát popisuje. Ne-aristokrat pokoušející se o šlechtické manýry jí však svou neadekvátností přijde až odpudivý5.
Někteří badatelé vnímají dílo jako hlas obecně reprezentující heianský aristokratický život, jiní vidí Důvěrné sešity jako zrcadlo nitra jedince a osobnost Sei Šónagon pokládají za základní a výchozí bod jejich zkoumání textu. V díle se snoubí obě tato hlediska; subjektivní ladění pomáhá autorce machinovat se způsobem popisu určitých událostí. Tím se jí dostává mocného nástroje, pomocí kterého může ovlivňovat výsledný obraz a vykreslovat skutečnost dle svých představ a zároveň bez svévolného fabulování.

4. Umělecký konstrukt versus historická realita
Mít na paměti historické pozadí vzniku díla je samozřejmě vhodné při interpretaci jakéhokoliv textu. Ovšem vzhledem k tomu, že autorka Důvěrných sešitů je zároveň jednou z hlavních postav tohoto z části autobiografického díla, znalost reálného historického pozadí autorčina života a popisovaných událostí je věcí přímo nezbytnou. Jak již bylo naznačeno, Sei
Šónagon své Sešity využívá jako prostředek propagace určité vize historie: vykresluje portrét císařovny Teiši a jejího dvora v žádoucích barvách. Abychom tedy mohli posoudit způsoby, kterými Sei Šónagon manipulovala zpodobněním světa kolem sebe, a důvody, které ji k tomu mohly vést, podívejme se nejprve ve stručnosti na historická fakta dané doby.
4.1. Historický kontext díla
Historické záznamy doby, kterou ve svých Sešitech popisuje paní Sei (r.967-10006, jak se podařilo zjistit podrobnou analýzou např. hodností popisovaných osob atp.), odkrývají značné sváry mezi mužskými členy vládnoucího rodu Fudžiwara. Ten se již po mnoho desítek let udržoval v centru moci a opanoval císařský dvůr systematickým provdáváním svých dcer do císařské rodiny. Patronka Sei Šónagon, císařovna Teiši, ke které Sei nastoupila do služby nejspíše roku 993, byla dcerou Fudžiwara no Mičitaky (953-995). Mičitaka byl v letech 990993 regentem kanpaku a od r.993 až do své smrti v r.995 zastával funkci kancléře, Daidžó
5

ANGLES, J., Watching Commoners, Performing Class: Images of the Common Peoplein the Pillow Book of
Sei Shônagon. In Japan Review, 2001, 13:33-65, p.43.
6
FUKUMORI, N., Sei Shônagon’s Makura no sôshi: A Re-Visionary History, p.5.

6

daidžina.7 Díky vysokému postavení svého otce a také díky tomu, že sama byla oblíbenou manželkou císaře Ičidžóa, těšila se Teiši u Dvora maximálním privilegiím.
Moc Fudžiwarů se však obrátila v její neprospěch, jelikož ani sám císař mnoho nezmohl, když její otec zemřel v průběhu epidemie a pomyslné žezlo dostal do rukou jeho bratr Fudžiwara no Mičinaga (966-1027), Mičitakův rival v soupeření o moc, a jeho stoupenci.8 Ten u císaře prosazoval svou dceru Šóši - samozřejmě na úkor Teiši, která tak zůstala bez potřebného politického zázemí. Úpadek její a jejích kruhů je tak v přímé souvislosti se vzestupem moci Mičinagy. Aby toho nebylo málo, rok po úmrtí otce byli za napadení a urážku císaře Kazana (předchůdce Ičidžóa, vládl 984-986) posláni do vyhnanství
Tešini bratři Korečika a Takaie. 9
Je poměrně zajímavé, vzhledem k tomu, co bylo řečeno, že je to právě tato doba úpadku Teišina dvora, kam Sei Šónagon situuje většinu popisovaných událostí a kdy své
Sešity pravděpodobně reálně sepisuje.
4.2. Rekontrukce reality
Bez znalosti historického kontextu lze z textu samotného jen těžko rozpoznat, v jak nejistém a upadajícím postavení se císařovna Teiši a její dvůr nacházely. Odkazy na úmrtí
Mičitaky a následný neblahý vývoj událostí lze sice pečlivým pročítáním vypozorovat, nicméně drtivě převládající dojem z popisované doby je plně prodchnut slavnostní atmosférou, především v souvislosti s formálními dvorskými záležitostmi, a autorčinou jízlivostí na úkor ostatních aspektů dvorského života.
Pozorným zkoumáním textu tak nutně dojdeme k určitým nesrovnalostem, zejména tedy mezi historickými fakty týkajícími se politického úpadku císařovny Teiši a tím, co o nich
Sei Šónagon uznala za vhodné napsat – to jest téměř nic. Porovnáním s jinými soudobými prameny dospějeme ke zjištění, že Makura no sóši je možné brát jako relativně důvěryhodný historický zdroj, především co se týče prostých faktů. Případ vynechaných negativních událostí života císařovny Teiši však dává znát, že se autorka zjevně nesnažila o veskrze realistické a vyčerpávající zachycení skutečnosti. Lze zde vycítit snahu o vykreslení života na dvoře této císařovny (i její osoby) v celé jeho nádheře, jakoby nezkaleného souběhem neblahých událostí. Můžeme se domnívat, že Sei se zde především snažila tento obraz zatavit do skla svého vyprávění a ukázat tak všem čtenářům (současným i budoucím), že dvůr
7

FUKUMORI, N., Sei Shônagon’s Makura no sôshi: A Re-Visionary History, p.5.
Tamtéž, p.6.
9
Tamtéž, p.7.
8

7

císařovny Teiši byl, navzdory nepřízni osudu, místem nejvytříbenějšího vkusu, místem, které hrálo v tehdejší době významnou roli na poli kulturním, estetickém i intelektuálním. Na
Důvěrné sešity tak může být v prvé řadě nahlíženo jako na snahu o doložení slávy císařovny
Teiši a jejích kruhů.
Záměr předložit čtenářstvu tento obraz jakoby zamražený do rámu přítomnosti podporuje i časté používání přítomného času ve vypravovacích pasážích a náhodná chronologie popisovaných událostí.10 Odkazy na minulost většinou evokují slávu dob minulých a propůjčují tak svým prostřednictvím "současnému" světu popsanému v Makura no sóši velkolepou atmosféru a přispívají k dojmu kontinuity tradice vytříbeného vkusu.
Porovnáme-li popis událostí, který představuje Sei ve svých Sešitech, se záznamy stejných historických událostí v jiných pramenech, je zřejmé, že Sei Šónagon prezentuje unikátní perspektivu. Zatímco historická díla jako Eiga monogatari ("Příběh skvělé doby") z
r.1092 nebo Ókagami ("Velké zrcadlo") z r.1119 zaznamenávají úmrtí Teišina otce Fudžiwara no Mičitaky a následnou ztrátu politického zázemí a podpory jeho dcery11, Sei těmto událostem, jak již bylo řečeno, téměř nevěnuje pozornost (třebaže se bezpochyby jednalo o zcela zásadní události, které ovlivnily život její patronky i jí samotné a které by tudíž zdánlivě měly mít v autobiografických pasážích náležité místo).
Je třeba dodat, že dvě výše zmíněná díla, Eiga monogatari a Ókagami, rozhodně nepodávají objektivní obraz skutečnosti, jelikož jejich jádro tvoří glorifikace politického vzestupu Fudžiwara no Mičinagy. Nabízejí nám tak však možnost zajímavého porovnání s obrazem, který předkládá Sei Šónagon. Eiga monogatari například obsahuje kapitolu pojednávající o Teišině smrti. Na začátku této kapitoly je Teiši vyobrazena naříkající nad svým nejistým osudem a přemítající nad zlými znameními, která provázejí její těhotenství.12
V Makura no sóši můžeme sice najít několik málo pasáží, kde je vyjádřen císařovnin zármutek a kde prosí své dvorní dámy, aby se navrátily k jejímu dvoru (většina dvořanů se v té době pravděpodobně nechtěla politicky zdiskreditovat projevováním náklonnosti
Mičinagovu "nepříteli"). Sei však stupeň tragédie umně maskuje popisem epizod, které více než cokoliv jiného znázorňují blízké pouto, které má císařovna se svými dvorními dámami.

10

FUKUMORI, N., Sei Shônagon’s Makura no sôshi: A Re-Visionary History, p.13.
Tamtéž, p.6-7.
12
Tamtéž, p.9.
11

8

Aware vs. okašii
Představíme-li si ještě jednou situaci, v níž se Teiši po smrti svého otce ocitla, je nám jasné, že Sei Šónagon měla k dispozici dostatek materiálů k tomu vytvořit literární obraz nešťastné a odvržené ženy. Obraz, který by snadno mohla využít k navození atmosféry silného emocionálního pohnutí, patosu – onoho času velmi oblíbeného a ceněného estetického ideálu aware. Ačkoliv koncept aware samozřejmě do značné míry estetiku Makura no sóši ovlivňuje, nevystihuje celkový tón díla. Ten udává spíše přídavné jméno okašii, slovo, které se v textu poměrně často vyskytuje.13 Význam slova závisí na tom, v jakém kontextu je použit; nejčastěji se překládá jako "zábavný" nebo "zvláštní". V kontrastu k aware, které evokuje hlubokou emocionální odezvu na nějaký podnět, naznačuje okašii spíše momentální prchavý půvab, pobavení pramenící spíše z důvtipu než z citového pohnutí. V souladu s tímto tvrzením se Sei (raději než na poněkud tragické okolnosti ohrožující císařovnu) soustředí na vykreslení detailů, které čtenáře zaujmou a pobaví nebo vyvedou z míry spíše než navodí melancholickou náladu.
Doložme to na příkladu epizody, ve které se "její Výsost ráčila odebrat do domu
Narimasy, podtajemníka v úřadu císařovny"14. Tato pasáž je pozoruhodná tím, jak odvádí pozornost od Teišina nešťastného osudu, který je ovšem možné mezi řádky vysledovat.
Incident s úzkou branou (kočár s dvorními dámami byl na bránu tohoto úředníka příliš rozměrný, a dámy se tak do domu musely dopravit pěšky a vystavit se tak nepříjemným pohledům dvořanů, "dokonce i nižších"15) a Narimasovo neohrabané chování jsou indiciemi naznačujícími nestandardnost situace. Za normálních okolností by Sei pravděpodobně detailně popsala velkolepost císařovnina průvodu, jako jinde popisuje veškeré formální události u Dvora. Avšak důsledkem Mičinagových machinací žádná taková pompéznost, kterou by bylo možné popsat, tentokrát k vidění nebyla. Ve stejné době, kdy byla císařovna nucena opustit svou rezidenci (jak bývalo v době těhotenství zvykem, setrváním by místo rituálně znečistila) se Mičinaga vydal do své venkovské rezidence v Udži a všichni mladí aristokraté, kteří by jinak pravděpodobně císařovnu na její cestě doprovázeli, tak byli zaneprázdněni v Mičinagově průvodu.16 Narimasův dům coby útočiště císařovny tak byl velmi pravděpodobně pouhou ctností z nouze. Těhotenství bylo zřejmě poslední šancí pro
Teiši i její bratry na politický vzestup po smrti otce, jelikož narození syna jí mohlo zajistit
13

FUKUMORI, N., Sei Shônagon’s Makura no sôshi: A Re-Visionary History, p.15.
Zápisky z volných chvil, p.15.
15
Tamtéž, p.15.
16
FUKUMORI, N., Sei Shônagon’s Makura no sôshi: A Re-Visionary History, p.18.
14

9

pevné postavení u Dvora. Mičinagovo počínání bylo vůči císařovně velkou urážkou a dává najevo, že Mičinaga Teiši stále považoval za politickou hrozbu.
Sei zde popisem detailů a zábavných či překvapivých příhod navozuje atmosféru okašii a odvádí tak pozornost od ponížení a patosu situace. Čtenář si tedy z této pasáže odnese výjev Sei Šónagon, hubaté dvorní dámy, která, k obveselení všech přítomných dam, neustále doráží na společensky neobratného Narimasu, a laskavé císařovny, která Sei domlouvá a nebožáka se zastává.
4.4. Práce na objednávku?
Je pravděpodobné, že motivací autorky k sepsání Makura no sóši byl prostý fakt, že se jednalo o zadaný úkol. Několik pasáží knihy naznačuje, že se mohlo jednat o práci na objednávku, pravděpodobně ze strany dvora císařovny Teiši.17 Třebaže z textu není možné vysledovat přesnou identitu zadavatele, obsah díla vskutku naznačuje, že autorčiným cílem bylo zachytit to nejlepší z její služby na císařovnině dvoře. A ač autorka v díle sama tvrdí, že ji nenapadlo, že by její zápisky snad někdo měl číst a že utajeny nezůstaly proti jejímu přání18, zní to spíše jako předstírané tvrzení někoho, kdo si je dobře vědom faktu, že píše pro obecenstvo. Další motivací však mohla být také snaha autorky očistit své jméno v očích císařovny a jejích stoupenců.19 Sei byla totiž obviňována, že je v přízni Mičinagy, úhlavního nepřítele
Teiši a jejího dvora. Sama autorka se o těchto spekulacích vyjadřuje jako o pomluvách a urážkách (které ji ovšem urazily natolik, že se odebrala do ústraní své domovské rezidence a na čas přestala na císařovnin dvůr docházet)20. Jak lze ze Sešitů vysledovat, Sei skutečně byla
(alespoň po jistou dobu) Mičinagovou obdivovatelkou. Ovšem její činy, popsané např. v Eiga monogatari, jasně svědčí o tom, na čí straně Sei Šónagon stála. V neblahé době císařovnina těhotenství to byla právě ona, kdo Teiši nabízel neutuchající podporu a snažil se o oživení atmosféry jejího dvora vystupujíc v roli notorického optimist a bonvivána.21 Uvědomíme-li si, že většina dvořanů by se v té době zřejmě nechtěla riskovat ztrátu politických bodů veřejnými styky s Mičinagových "nepřítelem", loajalita Sei vůči své patronce se jeví vskutku obdivuhodnou. Tato varianta se však zdá být méně pravděpodobnou, přihlédneme-li k sebevědomé povaze autorky a zřejmých sympatií, které vůči ní císařovna Teiši chovala.
17

FUKUMORI, N., Sei Shônagon’s Makura no sôshi: A Re-Visionary History, p.10-11.
Zápisky z volných chvil, p.198.
19
FUKUMORI, N., Sei Shônagon’s Makura no sôshi: A Re-Visionary History, p.12.
20
Zápisky z volných chvil, p.112.
21
FUKUMORI, N., Sei Shônagon’s Makura no sôshi: A Re-Visionary History, p.9.
18

10

5. Závěr
Na základě výše zmíněných zjištění a hypotéz můžeme formulovat zřejmou charakteristiku Makura no sóši – tou je selektivita v prezentaci detailů týkajících se císařovny
Teiši a jejího dvora a její účel, totiž představení žádoucího obrazu tohoto prostředí a jeho jakési zakonzervování v čase. Třebaže se z větší části jedná o nedoložitelné hypotézy, mnoho argumentů hovořících pro tuto teorii se zdá být poměrně přesvědčivých. Přinejmenším nám tento náhled umožňuje na dílo nazírat z jiné perspektivy.

11

6. Seznam literatury
ANGLES, J., Watching Commoners, Performing Class: Images of the Common Peoplein the
Pillow Book of Sei Shônagon. In Japan Review, 2001, 13:33-65.
FUKUMORI, N., Sei Shônagon’s Makura no sôshi: A Re-Visionary History. In The Journal of the Association of Teachers of Japanese, 1997, 31.1:1-44.
SEI, S., KIMBROUG, KELLER R., Apocryphal Texts and Literary identity: Sei Shônagon and The Matsushima Diary. In Monumenta Nipponica, 2002, 57.2:133-171.
SEI, Š., NOVÁK, M. (trans.), Důvěrné sešity. In Zápisky z volných chvil. Praha: Odeon,
1984.
ŠVARCOVÁ, Z., Japonská literatura 712 – 1868. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2005.

12