Free Essay

Management

In:

Submitted By tuanhcherry
Words 14249
Pages 57
Úvod do managementu
Co je to management?
Souhrn všech činností, které je potřeba udělat, aby byl zabezpečen chod organizace. Trojí význam slova management 1. Specifická aktivita (profese) – vertikální a horizontální propojení (vazby podřízenosti/nadřízenosti, spolupráce se stejně postaveným spolupracovníkem) 2. Skupina řídících pracovníků (personifikace pojmu) 3. Vědní disciplína (s prvky umění) Klíčová slova: management, manažer, manažerské funkce, úrovně managementu, prostředí managementu Rozdíl mezi managementem a řízením – pokud jsou dobře chápány, tak mezi nimi rozdíl není.

Management
– – – – – − − − − − – – – Souhrn všech činností, které je třeba udělat, aby byla zabezpečena funkce organizace Umění dosáhnout toho, aby lidé udělali to, co je třeba Umění rozdělit práci jiným Soubor názorů zkušeností doporučení přístupů a metod, kterých vedoucí pracovníci (manažeři) užívají k zvládnutí specifických činností (manažerských funkcí), jež jsou nezbytné k dosažení cílů organizace (podnikatelských záměrů) Mobilizace a aktivace všech zdrojů a podstupování rizik s cílem dosáhnout žádoucích přínosů pro řízenou instituci Specifické aktivity zaměřené na to, aby lidé dělali, co je třeba „tah na branku“ – vše je podřízeno cíli při zohlednění výkonnosti organizace Priority, hierarchie cílů Rychlé změny, turbulentní globalizované prostředí (prostředí náhlých, prudkých změn s riziky globalizace) Riziko – identifikace, podstupování, respektování, minimalizace Manažeři první linie (lower management) – předáci, mistři, vedoucí dílen apod. Jsou přímo v kontaktu s nejnižšími pracovníky. Střední manažeři (middle management) – manažeři závodů, vedoucí různých útvarů (prodej, nákup, personální oddělení,…) Vrcholoví manažeři (TOP management) – reprezentují firmu, koordinují všechny činnosti, vytvářejí strategie a koncepce, zodpovídají za výsledky podniku

Typické rysy soudobého managementu

Úrovně managementu

Rozdělení manažerských aktivit
Strategické řízení – klíčové faktory, dlouhodobý časový horizont = 3-5let Taktické řízení – naplňování strategických cílů, roční plán, finanční řízení Operativní řízení – realizace taktických záměrů, operativní plány (měsíční, týdenní, směnové – max. čtvrtletní)

Prostředí managementu
Řízení organizace probíhá vždy v konkrétních podmínkách: a) Vnitřní podmínky organizace a. „tvrdé“ prvky (dané hmotnými veličinami) výrobky, technické vybavení, zásoby, finance, atd. b. „měkké“ prvky (nehmotné akty, chování lidí, vystupování pracovníků vně organizace, reakce organizace na různé situace, atd.) b) Vnější podmínky organizace a. Okolí, v němž organizace funguje (PEST = politické, ekonomické, sociální, technické, atd..)

Stakeholders
Skupiny/osoby, které mají ve firmě nějaký hmotný zájem (stake) Zainteresované strany, které ovlivňují danou firmu nebo jsou jednáním této firmy dotčeny

1

Faktory prosperity
a) KO faktory – negativně ovlivňují produkci a. Externí: i. Věcné ii. Finanční b. Interní: i. Věcné ii. Finanční: 1. Podvody 2. Neschopnost 3. Podnikatelská rizika b) OK faktory – pozitivně ovlivňují produkci a. Selský rozum b. Správné řídicí taktiky

Typické manažerské činnosti pro jednotlivé manažerské úrovně

Manažerské dovednosti
Management první (operační úrovně) Management střední úrovně Management vrcholové (strategické) úrovně

Požadavky na manažery
Tři základní manažerské úkoly

2

Nové tlaky působící na manažery

Manažerské role
– pro všechny úrovně, ale v různých proporcích a zaměřeních

Historický pohled na management

Vědecký management
– Evropský vědecký management – představitelé: Fayol, Weber, Pareto, Baťa

FREDERICK TAYLOR (1856 – 1915) – je považován za zakladatele vědeckého managementu = managementu práce – navrhl řadu doporučení a přes 100 patentů K dosažení nejlepšího výkonu na pracovišti doporučuje:  princip normování  zručnost, výkonnost, kvalita a výchova, školení  rozdělení práce a zodpovědnosti vedení a dělníky  soulad mezi potřebami výroby a možnostmi zajištění jejich zdrojů (pracovníci, stroje atd.) – Podstatná doporučení: odbornost, harmonie, spolupráce, maximální výkon, hmotná odměna – Důležitou roli při kvalitě výroby dle Taylora hrají předci, mistři a technologicky zdůvodněná úkolová mzda

3

HENRY LAURENCE GANTT (1861 – 1919)  Práce, mzdy a zisky (Work, Wages and Profits)  Organizace práce (Organizing for Work) – Denní plánování pracovních operací, jež je dodnes i u nás užívané ve formě tzv. Ganttových diagramů či úsečkových plánů – Zavedl odměňování a prémiování za překročení plánovaných výkonů – Ganttova koncepce – analogie k dnešním normohodinám pro dělníky a podílových prémií Ganttův diagram je nástroj projektovaného managementu chart – rozdělení do několika úloh, plánování a sledování dokončení celého projektu. Pro nastartování projektu lze proces realizace sledovat proporcionální výplní jednotlivých sloupců projektu. Vertikální linie představuje jednotlivé termíny etap daného projektu. FRANK B. GILBRETH (1868-1924); LILLIAN M. GILLBRETH (1878 – 1972) – Zaměřili se na racionalitu práce cestou odhalování zbytečných pohybů – Dokumentovali, že většina pracovní činnosti se dá rozložit na elementární pohyby a úkony (tzv. therblig´s), a z nich pak zpětně odvodit racionální postup práce – Identifikoval 17 základních prvků pro rozborový rozklad prací v pohybových studiích. – Vypracovali procesní diagramy pro rozklad prací na operace prováděné více dělníky FRANK B. GILBRETH Therblig – GILBRETH pozpátku s 1 přesmyčkou 1. Search 10. Transport loaded, moving hand or body with a 2. Find load 3. Select 11. Preposition 4. Grasp 12. Release load 5. Position 13. Transport empty 6. Assemble 14. Wait-unavoidable 7. Use 15. Wait-avoidable 8. Disassemble 16. Rest-necessary for overcoming fatigue 9. Inspect 17. Plan LILIAN GILBRETHOVÁ  „The Psychology of Management“ – Je považována za průkopníka v oblasti psychologie řídící práce. – Uplatnění psychologie při vhodném výběru a umístění pracovníků, v zaškolování a pracovním postupu, ve vytváření vhodného sociálního klimatu pro výkonnou práci. – „Za vším je třeba vidět člověka“ TOMÁŠ BAŤA (1876 - 1932) – Představitel taylorismu v ČSR – Plánování veškeré činnosti (pololetí - předpoklady, týdenní plány výroby) – Hospodářská střediska – samosprávně hospodařící střediska (jsou ekonomicky samostatné, ale nemají právní subjektivitu), uzavřený cyklus výrobního programu, zúčtovací ceny výkonů střediska – Samospráva dílen – Pravomoc a odpovědnost řídících pracovníků – Týdenní zúčtování a kontrola korunou – Účast na zisku – Důraz na pořádek a disciplínu HENRI FORD – Představitel Taylorismu – Zavedl pásovou výrobu, úspory z rozsahu, standardizace výroby

4

HARRINGTON EMERSON (1853-1931)  Twelve Principles of Efficiency, 1912 Dvanáct principů efektivnosti práce: 1. Jasně definovat cíle řízených činností 2. Střízlivě využívat zdravý rozum a kriticky hodnotit rozhodovací situace 3. Využívat poradce a zkušenosti jiných 4. Zabezpečit pracovní disciplínu a morálku 5. Zajistit spravedlivé odměňování a vhodné pracovní podmínky 6. Mít spolehlivou a včasnou evidenci nákladů a výsledků práce 7. Vytvořit pružné operativní řízení probíhajících výrobních i nevýrobních procesů 8. Správně volit, umísťovat, plánovat a organizovat činnosti pracovníků 9. Vytvářet vhodné podmínky pro výkon prací, včetně standardizace výrobků a dílů 10. Standardizovat výkon pracovních operací 11. Standardizovat pracovní instrukce a výrobní dokumentaci 12. Motivaci každého pracovníka

Byrokratický management
MAX WEBER (1864-1920)  Grudrisse der Sozialökonomik, 1924  Wirtschaft und Gesellschaft, 1924 6 principů byrokratické organizace (byrokracie = dokonalá organizace): 1. Dělba práce 2. Přesně definovaná hierarchie práv a povinností 3. Činnost organizace dodržuje soustavu pravidel. 4. Vedoucí řídí podřízené na základě objektivních pravidel a postojů, neosobně a spravedlivě vůči všem. 5. Práce v byrokratické organizaci je službou. 6. Organizace vytváří podmínky pořádku a stability jejího fungování. Často bývá v testu!!!

Administrativní management
HENRI FAYOL (1841-1925) Představitel evropského vědeckého managementu = managementu organizace. Jako první se zabýval vlastní činnosti manažera – podnikové činnosti rozdělil do šesti skupin: technické, obchodní, finanční, ochrany, účetní a správní; – určil pět základních manažerských aktivit: předvídání (plánování), organizování, přikazování, koordinace, kontrola; – vymezil 14 principů managementu: dělba práce, pravomoc a odpovědnost, disciplína, jednota přikazování, jednotné řízení, podřízenost individuálních zájmů zájmům celku, odměňování, centralizace, hierarchie řízení, pořádek, spravedlnost, stabilita personálu, iniciativa, jednotný duch organizace – poukázal na nepružnost horizontální komunikace při striktním dodržení hierarchie; – nastolil otázku rozpětí řízení; – vymezil představu štábních útvarů (různé sekretariáty); – formuloval princip priorit – nenechte se pohltit detaily!

Sociální přístup k managementu
VILFREDO PARETO (1848 – 1923) – Na společnost nahlížel jako na složitou skupinu nezávislých jednotek, které v důsledku svých postojů a svého smyšlení usilují o dosahování rovnováhy ve společenském dění – Na základě analýz učinil závěr o heterogenitě distribuce příjmů ve společnosti, který byl zobecněn do podoby určování priorit – Paretův princip – pravidlo 20 : 80 – „…malá skupina jevů (cca 20 %) má 80 % významovou hladinu – malá skupina jevů má zásadní význam a naopak existuje značná skupina jevů, které jsou téměř bezvýznamné…" metoda hlavního článku

5

Škola mezinárodních vztahů
ELTON MAYO (1880-1949)  The Human Problems of an Industrial Civilization, 1933 – Prokázal vliv psychologických a sociálních faktorů na produktivitu práce. – Nutnost respektovat např. způsoby jednání vedoucích s pracovníky, místo jednotlivce v pracovním kolektivu, způsob hodnocení práce, apod. – Respektovat a využívat ke zvyšování výkonnosti vznikající sociální a psychologické potřeby. – Tvrzení založena na výsledcích výzkumu z roku 1924 (dlouhodobá měření a vyhodnocování interview s pracovnicemi).

Behavioristický vědecký přístup
Studium pozorovatelného a verifikovatelného lidského chování v organizacích, které využívá vědeckých postupů. Využívá relevantních poznatků především z: – Psychologie (sociální psychologie – jak chování ovlivňuje okolí, organizační psychologie – chování a postoje v organizaci a její vliv na jednotlivce a naopak) – Sociologie (chování ve skupině, lidská podstata, sociální interakce, kultura) – Antropologie (vývoj, podstata a chování člověka včetně jeho sociálního, technického a rodinného prostředí) – kulturní antropologie (vliv kultury na jeho priority, přání a potřeby)

Organizational Behavior
Organizational Behavior vychází ze školy mezilidských vztahů (Mayo). ABRAHAM H. MASLOW  Motivation and Personality, 1954 – Chápal člověka jako psychologický organismus, který se snaží uspokojit své životní potřeby. Maslowova hierarchická pyramida potřeb. – Reprezentuje psychologický přístup FREDERICK HERZBERG (1923-2000) – Reprezentuje psychologický přístup – Herzbergova teorie 2 faktorů: o MOTIVAČNÍ FAKTORY - vedou k uspokojení. o UDRŽOVACÍ (HYGIENICKÉ) FAKTORY - nemají pozitivní vliv na motivaci, v nepříznivém případě mohou způsobit neuspokojení Motivující faktory Udržovací faktory  Dosažení cíle  Podniková politika a správa  Uznání  Vztahy v kolektivu a pracovní podmínky  Povýšení  Mzda  Práce sama o sobě  Jistota práce  Možnost osobního růstu  Životný styl  Odpovědnost  Postavení  Samostatnost DOUGLAS McGREGOR (1906-1964) Reprezentuje psychologický přístup Teorie X a Y (vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem je dán motivací, kterou se pracovník zapojuje do firmy). Existují 2 typy lidí: – TEORIE X: lidé neradi pracují a práci se vyhýbají, tudíž jim za práci musí být nabídnuta odměna, nebo hrozba trestu, lidé jsou raději kontrolování a řízeni, nesnáší zodpovědnost, mají nízké ambice a žádají jistoty. – TEORIE Y: lidé pracují rádi či s potěšením, raději se sami kontrolují a řídí, jdou za společným cílem, přijímají a vyhledávají zodpovědnost, jsou důvtipnější a kreativnější, práce je pro ně přirozená aktivita.

Procesní přístup
LUTHER GULICK, L. F. URWICK POSDCORB – ve 30. letech – procesy managementu tvořící ve svém integrálním celku následující činnosti:  Plánování (Planning)  Organizování (Organizing)  Personální zajištění (Staffing)

6

 Přikazování (Directing)  Koordinace (COordinating)  Evidence (Reporting)  Rozpočtování (Budgeting) – Důraz na analýzu manažerského procesu pro obecně platné podmínky. – Management je procesem pro univerzálně platné podmínky. Východiska: – Fayolovo správní (administrativní) řízení – v menší míře Weberova byrokratická organizace řízení

Systémový přístup
Zdůrazňují celistvé, komplexní chápání uvažovaných jevů, tj. ve všech jejich podstatných vnitřních i vnějších souvislostech. CHESTER BARNARD  The Functions of the Executive, 1938 - Funkce správního vedoucího  Organization and Management, 1948 – Organizace a řízení – Respektování principu celistvosti. Důraz kladen na synergii dílčích částí, jejichž součet tvoří hodnotnější celek. – Za základní považoval 2 typy organizací: skalární (hierarchický) a laterární – Mezi další Barnardovy přínosy počítáme identifikaci formální a neformální organizace řízení. HERBERT A. SIMON  Administrative Behaviour, 1947 – Správní chování  Organizations, 1958  The New Science of Management Decision, 1960 - Nová věda o říz. rozhod. – Organizace jako dynamicky se rozvíjející systém, ve kterém jsou klíčovou hybnou silou rozvoje lidé. Rozhodující úlohu hraje motivace. – Významným přínosem je koncepce „omezené racionality“. Systémový přístup Organizace je dynamický celek a systémový přístup managementu se snaží předvídat očekávané i neočekávané důsledky svých rozhodnutí. Manažeři jednotlivé problémy neřeší, usilují o změny celého systému vzájemně propojených prvků pomocí plánování, organizování, kontrolování.

Kvantitativní management
– Rozvíjí se v 50. a 60. letech. – „Operační výzkum“ – Soubor přístupů a metod matematiky, statistiky apod., které slouží k řešení rozhodovacích úloh). – Postupy řešení na základě interdisciplinární spolupráce. Metody operačního výzkumu: Strukturní analýza Metody matematické statistiky Lineární programování Metody hromadné obsluhy Dynamické programování Metody teorie zásob Teorie her a strategického chování Metody teorie obnovy a údržby Síťové grafy Simulační metody Metody řešení sekvenčních úloh Heuristické metody

7

Kontingenční teorie
– – – – Contingency (nahodilost – nepředvídatelnost) Neexistuje žádný nejlepší způsob plánování, organizování a kontrolování. Manažeři musí pro každou novou situaci vždy hledat nejvhodnější způsob. „zákon situace“ Různé situace vyžadují různé znalosti, manažeři usilující o získání znalostí vyžadovaných různými situacemi, vytvářejí účinný způsob řízení, který lze označit jako situační management (Mary Parker Folletová) Manažer musí umět rozumně vyvážit a harmonizovat tři funkce: a) řídit podnikatelskou činnost, b) zvládnout systém řízení (řídit manažerské spolupracovníky), c) řídit pracovní kolektivy a jejich práci Manažer by měl vykonávat 5 základních činností: a) stanovit cíle b) organizovat práci c) motivovat a komunikovat d) měřit a hodnotit e) starat se o kvalifikační rozvoj pracovníků

Pragmatické přístupy




ALFRED P. SLOAN JR.(1875-1966) – Na počátku 20. let minulého století šéfem General Motors – Zavedl organizační formu divizí, – Decentralizací řízení uvolnil prostor vrcholovému vedení pro řešení strategických úloh – Zabýval se organizačním uspořádání vrcholového vedení firmy (výkonný a finanční výbor) – Zavedl škálu modelů odpovídající požadavkům trhu PETER F. DRUCKER (1909 - 2005) – guru praktického přístupu k managementu – vstoupil do manažerské teorie i praxe koncepcí „řízení dle cílů“ (MBO – Management by Objectives, cíle musí být měřitelné a jasně vymezeny). Umění řídit v podmínkách stálých změn, řídit inovativně a s rychlou realizací inovačních strategií považuje Drucker za jeden rozhodujících manažerských klíčů úspěchu.) Hlavní díla:  The Practice of Management, 1954 – Praxe managementu  Managing for Results, 1964 – Podnikové řízení a hosp.výsledky  české vydání  The Effective Executive, 1967 – Výkonný vedoucí  české vydání  The Age of Discontinuity, 1960 – Věk nespojitosti  Management – Task, Responsibilities, Practices, 1973 – Management – nároky, zodpovědnosti, praktiky  Managing in Turbulent Times, 1980 – Řízení v turbulentní době  Innovation and Entrepreneurship, 1985 – Inovace a podnikatelství

Kritické faktory úspěchu
McKINSEY 7S:

8

KAE H. CHUNG Kritické faktory úspěchu – strategie (strategy) – lidské zdroje (human resources) – operační systém (operational systém)

Management kvality = TQM – Total Quality Management
– – – – Od 80. let 20. stol. Přístupy komplexního (úplného) řízení jakosti, kontrola kvality nejen na výstupu, ale i na vstupu ISO certifikáty

Reengineering zásadní a radikální přestavba (redesign) podnikových procesů za účelem skokového zdokonalení výkonnosti v prostředí společnosti znalostí se zaměřením na procesy (procesní přístup)  zlepšení kvality  zkrácení výrobních časů  snížení nákladů, zvýšení produktivity Úrovně reengineeringu: – WPR (work process reengin) - změny v části podniku – BPR (business process reengin) - změny v celém podniku – TBR (total business reengineering) - změny se dotýkají i okolí podniku, zvláště dodavatelů, ale i odběratelů

Learning Organization
– – „učící se organizace“ která dokáže vytvářet, získávat a šířit znalosti a přizpůsobovat své chování na základě nových poznatků a podnětů Má vytvořen systém dokonalého monitorování a vstřebávání všech relevantních poznatků, do kterého musí být zařazení prakticky všichni pracovníci organizace Obrácené řízení (vyšší zapojení nižších úrovní řízení a výkonných pracovníků) – participativní řízení Systém personální práce Snaha o zajištění celoživotního zaměstnání Povyšování dle služebních let (nevýhoda pro mladé, ale schopné pracovníky – i když byli lepší, nemohli „přeskočit“ svého služebně staršího kolegu) Systém periodické rotace zaměstnanců Důraz na mezilidské vztahy Loajalita k firmě (v Japonsku lidé pracují přesčas zadarmo) Důraz na požadavky zákazníků Japonská morálka (disciplinovanost, pracovitost, trpělivost) Využívání a tvůrčí rozvoj zahraničních inovačních námětů Technologické aspekty – Hi-Tech, inovace Konzultační systém Kolektivní moudrost Keizen – nepřetržité zlepšování. KEIZEN je založen na menších krocích, je to plynulý proces, který se orientuje hlavně na pracovníky, pracující v týmu. Vychází přitom z myšlenky, že pracovníci ve výrobě většinou velmi dobře vědí, jak výrobní proces probíhá a jak by mohl probíhat lépe. Kroužky kvality Kanban – tento systém byl vyvinut pro řízení uvnitř provozu a představuje vlastně systém JIT (just in time – v daném okamžiku na daném pracovišti je k dispozici pouze to, co je potřeba – nic navíc, neutápí se peníze ve zbytečném skladování surovin i výrobků) uvnitř podniku. Na jednotlivá pracoviště si musí pracovníci dodávat přesné množství, přesně na čas a zároveň musí vyrábět beze zmetků a navzájem se kontrolovat. (zaveden v Toyotě). Nevýhoda – žádné rezervy, jakmile něco kiksne, tak je problém. Philip Kotler – Marketing Management Michael E. Porter – problematika hledání a využívání konkurenční výhody podniku či národů J. A. Schumpeter, John Kotter – Management změny T. Peters, R. Waterman – In Search of Excellence (Hledání dokonalosti)

Rysy japonského managementu
– – – – – – – – – – – – – –

– –

Další přístupy:
– – – –

9

Manažerské funkce
Administrativní management
HENRI FAYOL (1841-1925) – Představitel evropského vědeckého managementu = managementu organizace. – Jako první se zabýval vlastní činnosti manažera – podnikové činnosti rozdělil do šesti skupin: technické, obchodní, finanční, ochrany, účetní a správní; – určil pět základních manažerských aktivit: předvídání (plánování), organizování, přikazování, koordinace, kontrola; – vymezil 14 principů managementu: dělba práce, pravomoc a odpovědnost, disciplína, jednota přikazování, jednotné řízení, podřízenost individuálních zájmů zájmům celku, odměňování, centralizace, hierarchie řízení, pořádek, spravedlnost, stabilita personálu, iniciativa, jednotný duch organizace – poukázal na nepružnost horizontální komunikace při striktním dodržení hierarchie; – nastolil otázku rozpětí řízení; – vymezil představu štábních útvarů; – formuloval princip priorit – nenechte se pohltit detaily!

Procesní přístup
– – POSDCORB – ve 30. letech Luther Gulick, L. F. Urwick procesy managementu tvořící ve svém integrálním celku následující činnosti: 1. Plánování (Planning) 2. Organizování (Organizing) 3. Personální zajištění (Staffing) 4. Přikazování (Directing) 5. Koordinace (Coordinating) 6. Evidence (Reporting) 7. Rozpočtování (Budgeting) Důraz na analýzu manažerského procesu pro obecně platné podmínky. Management je procesem pro univerzálně platné podmínky Východiska: o Fayolovo administrativní (správní) řízení o v menší míře Weberova byrokratická organizace řízení Plánování - manažerská aktivita, zaměřená na budoucí vývoj firmy, odpovídá na otázky CO se má vyrábět a JAK má být dosaženo stanovení budoucích cílů a vhodných prostředků pro jejich dosažení. (dříve bylo: co, kdy, kde a jak, teď je to jinak!!!) Organizování - cílevědomá činnost uspořádávající prvky v systému (koordinace, kontrola, ...) za účelem dosažení stanovených cílů Kontrola - kritické zhodnocení reality s ohledem na řídící záměry, určení zda bylo dosaženo shody reality vůči požadavkům Komunikace - přenos informací, vzájemného porozumění pomocí domluvených, oboustranně srozumitelných symbolů Motivace - snaha o navození vnitřního stavu člověka vedoucího k žádoucí aktivitě/chování Rozhodování - volně řečeno „volba cest k řešení“,

– – –

Management podle funkcí
1.

2. 3. 4. 5. 6.

Sekvenční a paralelní manažerské funkce poznámka: záchranné otázky u zkoušky: Co je to management a Jaké jsou sekvenční a paralelní manažerské funkce.

10

1) Plánování
– nejdůležitější a nejsložitější manažerská funkce

Základní pojmy
Plánování = manažerská aktivita, zaměřená na budoucí vývoj firmy, určující CO a JAK má být dosaženo = stanovení budoucích cílů a vhodných prostředků pro jejich dosažení Cíl – konečný stav, ke kterému všechny aktivity podniku směřují Politika – určité vodítko, návod k chování, doporučení Pravidla – obecné zásady chování všech zaměstnanců (etický kodex) Plán – racionální cesta (postup) k dosažení stanovených cílů. Nedílnou součástí je stanovení struktury, rozsahu zdrojů a určení časových dispozic realizace plánů. Zdroje – představují hmotné i nehmotné prvky (know-how, informace), které jsou nutné k uskutečnění plánovaných cílů. Ve většině organizací vystupují jako omezující faktor, který při plánovacích činnostech musí být respektován.

v testu bude: Pro koho jsou plány závazné? – pouze pro ty, kterých se týká (= kteří jsou odpovědni za jeho plnění)!!! (ne pro všechny)



Při komponování plánů je třeba mít na zřeteli (požadavky při určování cílů): • priority – dílčí a postupné cíle směřují k naplnění hlavního cíle • měřitelnost – používání kvantifikovatelných veličin • přiměřenost – přiměřenost počtu dílčích cílů, které směřují k naplnění hlavního cíle

Plánování (východiska)
Vize – představa budoucí organizace, musí být reálná, smysluplná, přitažlivá, srozumitelná s vyšší mírou obecnosti a měla by být motivující Mise (poslání organizace) – proč existuji, má sjednocovat představu vlastníků, vedení a pracovníků o základních záměrech. Je deklarována svému okolí TOP managementem Předmět – procesy (scénáře) dosažení cílů Cíle – vlastnosti cílů (SMART):  Konkrétní (Specific) – jednoznačná formulace,  Měřitelné (Measurable) – stanovení způsobu měření efektivnosti postupu dosažení cíle,  Dosažitelné (Attainable) – stanovení způsobu dosažení, (přijaté po vzájemné domluvě = agreed)  Realistické (Realistic) – s vazbami na návazné nebo podmiňující cíle,  Správně načasované (Timed) – musí být stanoven časový horizont, (sledovatelné = trackable)

Konflikty cílů
        • • • • • • • krátkodobý zisk (vlastník kapitálu) – dlouhodobý růst zisk – konkurenční postavení na trhu silná propagace – intenzivní rozvoj výrobku rozvoj stávajících aktivit – diverzifikace aktivit posílení pozice na stávajícím trhu – rozvoj nových trhů ziskové cíle – neziskové cíle růst – stabilita malé riziko – velké riziko (je potřeba stanovit určitou hranici rizika) finanční prostředky personální zajištění kapacity materiální zabezpečení informační zabezpečení know-how infrastruktura

Zdroje (limitující faktory při tvorbě plánů)

11

Zaměření cílů
        – postavení na trhu rentabilita produktivita materiální a finanční zdroje inovace manažerské výkonnosti a zodpovědnosti výkonnost pracovníků a jejich postoje sociální zodpovědnost

Tvorba a realizace plánů
Je založena na realizaci tří paralelních (průběžných) manažerských funkcí:  analýza • výchozí situace – minulost i přítomnost • vyhodnocení stávajícího stavu • zdrojové předpoklady  rozhodování • volba některé z variant přípustných postupů (procesů, scénářů) vedoucích k dosažení cílů a její přijetí za plán  implementace, realizace • probíhá v konkrétních podmínkách • nutnost reakce na měnící se podmínky účelovými změnami plánu a koordinací změněného souboru činností Dobré plánování je zároveň cestou snižování rizika, které je v něm obsaženo – Identifikace a kvantifikace hrozeb – Míra rizika – míra zisku

Procesní pohled na plánovací proces

swot analýza – strengths, weaknesses, opportunities, threats – velmi důležitá pro plánování, zaměřená na vnější a vnitřní vlivy

Členění plánů
 Časové hledisko (vize) – délka plánovacího období  Dlouhodobé (víc jak 5let)  Střednědobé (1-5let)  Krátkodobé (max. 1rok)  Charakter rozhodovacího procesu  Strategický (cca 3-5let)  Taktický (zpravidla 1rok)  Operativní (max. 1čtvrtletí)  Věcné hledisko (náplň plánu)  Obchodní, výrobní, personální, technické, investiční, finanční, atd.  Organizační hledisko – účel, ke kterému slouží  Celopodnikové  Plány jednotlivých útvarů

12

 

Podnikatelské plány – plány všeobecně mohou sloužit jako podklady pro získání úvěrů, ale musí být ve formě podnikatelských plánů (bude v testu – správně je odpověď, že plány mohou sloužit k získání úvěru) Jedinečné a rutinní plány

2) Organizování
Základní pojmy
Organizování – cílevědomá činnost, jejímž konečným cílem je uspořádat prvky v systému, jejich aktivity, koordinaci, kontrolu tak, aby přispěly maximální měrou k dosažení stanovených cílů systému. Výsledkem organizování je ORGANIZACE, tj. vnitřní formalizované uspořádání celku – formální organizace – určení vztahů nadřízenosti a podřízenosti, vymezení působnosti, pravomoci a odpovědnosti – neformální organizace – síť osobních a sociálních vztahů vznikajících působením mezilidských vztahů – Pravomoc – právo využívat v určitém daném rozsahu volnosti v rozhodování, vynucení lze použít pod hrozbou určitých sankcí – Odpovědnost – ručení za svěřený úsek, úkol, útvar, splnění cíle, případně tzv. odpovědnost hmotná či právní – Kompetence – rozsah, určující šíři pravomoci a odpovědnosti – Delegování – svěření části kompetence (předání pravomoci) na zvolenou osobu či útvar při ponechání si odpovědnosti za výsledek – Centralizace – soustředění kompetencí do jednoho bodu, vše je řízeno z centra organizace – Decentralizace – přenášení kompetencí na nižší složky řízení, tj. některé úkoly jsou řízeny bez zásahů z vyšších složek organizace (rozdělení kompetencí na více míst, popř. přenesení na nižší úroveň)

Rozhodnutí o organizační struktuře
– – – – Návrh činností – Job Design Seskupení do skupin (oddělení) – Departmentation Kolik pracovníků v každém oddělení (rozpětí řízení) – Span of Control Rozdělení pravomoci - Delegation of Authority

Základní prvky organizační struktury
Prvky organizační architektury:  Specializace  Koordinace  Vytváření útvarů  Rozpětí řízení  Dělba kompetencí

Kritéria pro vytváření útvarů
– Specializace a kvalifikace pracovníků – Pracovní proces a funkce, které mohou pracovníci zabezpečit – Čas – Produkt – Zákazník – Místo, poloha pracoviště Tato kritéria lze s cílem najít optimum navzájem kombinovat. Kritéria členění divizí – produkt+zákazník+místo Kritéria rozpětí řízení – pracovní proces a funkce+čas+produkt+zákazník+místo

13

Důsledky specializace práce
         Pracovní tempo – Čím méně je práce specializovaná, tím více je zapotřebí kontrolovat tempo provádění činností Opakovanost prací – Čím méně je práce specializovaná, tím větší počet úkonů zahrnuje Kvalifikační požadavek – Čím méně je práce specializovaná, tím vyšší jsou kvalifikační požadavky na pracovníky Požadavek soustředěnosti – Čím méně je práce specializovaná, tím větší pracovní soustředění vyžaduje Proporcionalita Rovnováha Plynulost Provázanost Synchronizace

Předmět koordinace

Rozpětí řízení
Rozpětí řízení vyjadřuje počet přímo podřízených pracovníků jednomu nejbližšímu nadřízenému (uzlu).  Kritéria rozpětí řízení (součást kritérií pro vytváření útvarů) • Pracovní proces a funkce, které mohou pracovníci zabezpečit • Čas (směny) • Produkt • Zákazník • Místo, poloha pracoviště Tato kritéria lze, s cílem najít optimum, navzájem kombinovat.  Optimální rozpětí řízení – počet osob (podřízených), které je manažer schopen efektivně řídit (je schopen kontrolovat, zda vykonali to, co jim nařídil).  Exaktní stanovení optimální velikosti rozpětí řízení – Celkový počet vertikálních vztahů exponenciální křivka.
250

Celkový počet vztahů

Exponenciální křivka = Graicumasův graf
– – Čím více podřízených  tím více je informačních a řídících vazeb V. A. Graicumas, Victor McGee – experimentálně ověřená křivka

222

200 150

2n N  n  (  n  1) 2 n = počet podřízených N = celkový počet vztahů mezi podřízeným a nadřízeným

100
100 50 0

44 1 1 6 2 18 3 4 5

OPTIMUM

6

Plochá vs. šikmá organizační struktura

Počet podřízených

Rozhodnutím o určitém rozpětí řízení dochází k vrstvení organizačních jednotek, čím větší je rozpětí při konstantním počtu pracovníků, tím je tzv. organizační pyramida plošší. Štíhlé organizační struktury – vytvářejí předpoklady pro decentralizaci řídících kompetencí. Přechod ke štíhlým strukturám – zavádění plochých struktur. Počet vazeb je u ploché a šikmé organizace stejný!!! (při stejném počtu podřízených)
1 VEDOUCÍ 1 13

VEDOUCÍ

Plochá organizace malý počet organizačních úrovní (= stupňů řízení – číslují se odspoda), velké rozpětí řízení

Šikmá (strmá) organizace velký počet organizačních úrovní, malé rozpětí řízení

14

Delegování
= Určení kompetencí. Je předpokladem vnitřní strukturalizace podniku. Vymezené působnosti jsou přiřazeny pravomoci a je určená odpovědnost za prováděná rozhodnutí (na rozdíl od decentralizace by při delegování měla odpovědnost zůstávat na původní úrovni řízení).  Výhody delegování: • odlehčuje vyšším stupňům řízení • rozhodování je přeneseno blíže problémům, • má motivační přínos, učí nižší stupně řízení managementu  Nevýhody delegování: • nezaručuje jednotný přístup v podobných či stejných aktivitách • zvyšuje nároky na koordinaci podřízených složek • zvyšuje nároky na počet a kvalifikace manažerů na nižších stupních řízení

Organizační formy
V důsledku různých situací vznikají různé typy organizačního uspořádání, jimž říkáme organizační formy. Organizační formy dělíme v zásadě na 2 skupiny:  Skupina organizací vycházející z dělby pravomocí (navazují na Maxe Webera) o Liniové, o Funkcionální, o Liniové štábní struktury, o Organizační struktury s pružnými prvky  Skupina organizací vycházející z činností nebo jejích výsledků. Určující je seskupení činností a výrobků, popř. další kritéria: o funkční o divizní

1) Skupina organizačních struktur vycházející z dělby pravomocí Liniová organizační struktura
– – – Nejjednodušší případ organizační formy Existuje jednoznačná vazba mezi podřízenými a nadřízenými Vedoucí liniové skupiny vykonávají vertikální liniové řízení, mají přímou (přikazovací) pravomoc, disponují komplexní působností pro organizační jednotku Liniová struktura je typická pro stádium vývoje malého podniku do 30 zaměstnanců Tvořena funkčními prvky a funkčními vazbami Mnohostranné vazby – možnost konfliktů, křížení kompetencí, absence koordinačního centra Vedoucí má pravomoc a odpovědnost za jemu příslušnou funkci Využívá výhod liniové struktury + specializace funkčních vedoucích. Vzniká vysoká odbornost, potlačuje nedostatky funkční struktury. Vedoucí Štáb má poradní funkci k zabezpečení kvalifikovaného rozhodování liniových jednotek, štáby jsou: ŠTÁB o osobní (sekretářky, asistenti, osobní specialisté) o odborné (=funkční) – specialisté s hlubokými odbornými znalostmi Podřízený A Podřízený B Podřízený C Podřízený D Nevýhody: o Administrativně úkolová orientace, na místo orientace cílové o Důraz kladen především na řešení otázek „KDE“ „CO“ „KDY“ a „JAK“ na místo efektivního konání: ČEHO JE TŘEBA DOSÁHNOUT? o Štáby nemají všeobecné právo rozhodovat. přechodové (Fayolovy) můstky – vzájemné metodické vedení štábních pracovišť Liniově štábní struktury s příčnými funkcemi (spojení s prvky funkční struktury) – možná varianta Vedoucí Podřízený A Podřízený B Podřízený C



Funkcionální organizační skupina
– – – – –

Liniově štábní organizační struktura



– –

15

Organizační struktury s pružnými prvky = doplňkové organizační struktury
– – – – Doplňková struktura – zůstává stávající struktura vztahů nadřízenosti a podřízenosti doplněná novými (dočasně, ale i trvale) seskupující pracovníky k plnění určitého účelu, pro něž nebyla primární struktura vytvořena. K plnění těchto úkolů jsou vytvářeny TÝMY. Dočasný charakter a týmová práce předurčuje tyto formy organizace práce pro inovační oblasti. Nejznámější strukturou je tzv. MATICOVÁ ORGANIZACE.

Maticová organizace
Využívá se u institucí s požadavky na pružné reakce v rychle se měnících podmínkách, v odvětvích s vysokou frekvencí změny. Rozšíření liniově-štábní struktury o týmy. Pouze dočasné – na řešení daného úkolu. Výhody: – – Umožňuje rychlou odezvu. Týmy jsou vytvářeny plynule bez zásahu do stávající struktury. – Pracovníci se v týmu střídají bez nutnosti přijímání nových externích specialistů. – Členové týmů získávají zkušenosti s řízením. – Zvyšuje se motivace a pocit odpovědnosti členů týmu. – Vrcholoví manažeři předávají operativní úlohy vedoucím týmů/projektů Nevýhody: – Vytváří dvojí vztahy podřízenosti a nadřízenosti – kmenový a projektový nadřízený, dochází ke konfliktům. Projekt nebo – Nevyjasněné kompetence vyvolávají boje o moc v organizaci, výrobek tj. boj o neracionální přerozdělování pravomocí neefektivnost v řízení. Projekt A – Je časově náročnější na rozhodování (porady – místo práce). Výrobek A – Je náročnější na mezilidské vztahy, práce v týmu vyžaduje Projekt B týmového ducha. Výrobek B – Vyžaduje vysoké náklady – školení, motivování, zaplacení Projekt C vedoucí projektů + náklady za práci navíc v rámci projektů, Výrobek C větší prostoje (porady).

Funkce Výroba Marketing Finance Logistika

2) Skupina organizačních struktur vycházející z činností nebo z jejích výsledků Funkční struktura
Založena na seskupování pracovníků do útvarů podle podobnosti úkolů, Ředitel zkušeností, kvalifikace a aktivit, např. finanční pracovníci jsou zařazeni do podniku útvaru FINANCE. Používá se v malých a středních podnicích. Převládá tendence k centralizaci. Rozpětí řízení v rámci útvarů je široké, vedoucí Výzkum a Marketing Výroba jednotlivých útvarů znají problémy detailně a nečinní jim problém vývoj rozhodovat. Výhody: – efektivní využívání zdrojů – rozvoj kvalifikace pracovníků – rychlejší postup v kariéře – lepší možnost srovnání v daném oboru – strategická rozhodnutí prováděna na centrále, nižší stupně řízení se věnují odborným záležitostem – stejná kvalifikace uvnitř skupiny usnadňuje koordinaci a komunikaci, vzniká kolegialita Nevýhody: – pomalejší průběh rozhodovacího procesu – přetížení centrály – menší inovační aktivita – chybí spoluúčast více funkcí – demotivace pracovníků na celkovém úspěchu – není jasné přispění k celkovému cíli – problematická výchova TOP manažerů – existuje pouze úzká funkční specializace – špatná koordinace mezi útvary, vznikají boje mezi jednotlivými útvary, chybí vůle ke kompromisům

Finance

16

Divizní struktura
– Divize: • Ekonomicky nezávislá, komplexně vybavená organizační jednotka s vysokou autonomií pro výrobu jednoho nebo skupinu produktů či služeb. • Právnicky nejsou samostatné • Vedoucí divize je posuzován dle výše dosaženého zisku svěřeného útvaru – divize. • Dochází k hluboké decentralizaci, rozpětí řízení je nižší než u funkční struktury. Vzniká při přetížení a tím i snížení výkonu funkční struktury, tato situace se vyznačuje těmito atributy: • velký podnik • konglomerát výrobků • okolí je velmi dynamické • na významu nabývají různé aktivity Divize jsou nejčastěji členěny dle: • zákazníka nebo skupiny zákazníků • výrobku nebo služby • místa působení a) Členění divizí dle výrobků (produktové):





Ředitel Osobní automobily Vývoj Obchod Výroba Finance Vývoj Nákladní automobily Obchod Výroba Finance Vývoj

Motocykly

Obchod

Výroba

Finance

b)

Členění divizí dle zákazníků (zákaznické)
Ředitel Chladničky pro domácnost

Chladničky pro restaurace

Chladničky pro mrazírny

Vývoj

Obchod

Výroba

Finance

Vývoj

Obchod

Výroba

Finance

Vývoj

Obchod

Výroba

Finance

c)

Členění divizí dle lokality (geografické)

Ředitel

Praha
Vývoj Obchod Výroba Finance Vývoj

Varšava
Obchod Výroba Finance Vývoj

Budapešť
Obchod Výroba Finance

Výhody divizní struktury: – – – – Značně snižuje zatížení nejvyššího vedení (vedení divize je nejvyšším vedením posuzováno pouze dle splnění cíle/dosaženého zisku) Napomáhá upevnit průkaznost výsledku (vedoucí je zodpovědný za veškeré činnosti výrobu, prodej, …). Zvýšení motivačních podnětů vedoucích Sbližuje rozhodování s vlastní činností = rozhodování je bližší problémům o umožňuje, aby vedoucí divize byl odborníkem jak v oblasti výroby tak i marketingu. o Při územní divizionalizaci může být vedoucí znalcem potřeb zákazníků ve svém území a přizpůsobit výrobu jejich požadavkům. o Motivační podněty vedoucích se zvyšují rozšířením rozhodovacích kompetencí šéfů divizí.

17

Nevýhody divizní struktury: – – – – – Zvětšení počtu administrativních míst (rada štábních funkcí ve vedení společnosti se musí dublovat v divizích). Vznikají těžkosti s obsazením vedoucích divizí kvalifikovanými lidmi s celopodnikovým myšlením. Tendence vedoucích je maximalizovat krátkodobé výsledky na úkor dlouhodobých cílů společností, vedoucí upřednostňují cíle divizí před cíli celé firmy. Je ztíženo strategické plánování společnosti v důsledku velkých pravomocí šéfů divizí. Existence nebezpečí divizionálního egoismu, což zatěžuje vrcholovému vedení koordinaci

Hybridní struktura
V rámci potřeby podniku dochází často ke kombinaci funkční a divizní struktury. Firma obvykle disponuje divizemi, které mají svá vlastní oddělení. Funkční útvary, které mohou poskytovat služby více divizím, jsou podřízeny přímo centru. Výhody: – koordinace mezi divizemi i uvnitř divizí – integrace cílů s úkoly, autonomie je divizím poskytována na řešení jejich specifických úkolů – adaptabilita a efektivnost – zvýšená odolnost divizí vůči okolí se kladně projevuje i na celopodnikových cílech Nevýhody: – pomalejší reakce na výjimečné situace – nutný souhlas vrcholového vedení – zpomalení rozhodnutí a snížení jeho kvality, kvůli odstupu od problému vznikají konflikty mezi divizí a centrem, vedoucí funkčních útvarů často inklinují k zasahování do činnosti divizí i přes formální nedostatek pravomoci BU – business unit, intrapreneurship. Část podniku reprezentující specifickou obchodní funkci. Je to skoro totéž, co divize, ale každá BU může zastávat více funkcí najednou. o podnikání v podniku, spojení předností velkých podniků (vně) a malých podniků (uvnitř) = velká firma má v sobě menší firmy o vysoká decentralizace řady operativních činností, co nejméně úrovní řízení  jednoduchost řízení, centralizace strategického řízení o jednoduché měření podnikových ekonomických výsledků a přínosu jednotlivých BU pro celý podnik Améba – vznikla v Kyocera Corp., organizační jednotky uvnitř velké firmy vznikají či zanikají na základě poptávky, volných kapacit, zdrojů apod. Umožňuje rychlejší reakce na změny, zvyšuje flexibilitu. Další formy: procesní struktury, síťové organizace, franchising, fraktalizace, virtuální organizace



Tržně orientované vnitropodnikové systémy


– –

Strategické aliance Konsorcium
(bankovní, stavební, pozemkové) příležitostné sdružení podniků zpravidla za účelem společného zhotovení velké zakázky nebo jiné účasti na operaci velkého rozsahu. Přechodná doba, nemá právní subjektivitu, právní a ekonomická samostatnost sdružených podniků.

Kartely
Obchodní dohoda mezi podniky stejného výrobního odvětví o omezení/zrušení vzájemné konkurence. Právní a ekonomická samostatnost sdružených podniků, omezují volnou soutěž, kooperace při tvorbě cen, rozdělení trhů, dohody o výši produkce, většinou jsou zakázány.

Syndikáty
(historické sdružení podnikatelů). Forma sdružení podniků, které mají vlastní výrobní, ale ne obchodní samostatnost. Vzájemné prostoupení firem (výměna akcií, funkce ve statutárních orgánech), předstupeň pro splynutí firem (sjednocování hlediska výroby, odbytu, cen).

Koncern
Situace, kdy jedna osoba (organizace) řídí jinou osobu (organizaci). Koncernové podniky nemají právní subjektivitu, mají jednotné vedení realizované pomocí reálně existujícího vedení.

18

Trust
Forma sdružování majetku – osoby svěřují majetek správci majektu, aby s ním hospodařil v jejich prospěch. Před zákonem je vlastníkem majetku správce. Podle anglo-amerického práva, podniky ztrácejí věcnou samostatnost, nikoliv právní, trustové certifikáty (rozdělují se mezi majitele akcií).

Holding
Ovládání více společností jedním subjektem (holderem) na základě vlastnictví rozhodujícího podílu Výhody: − usměrňování činnosti holdingových podniků, − oddělení řízeni holdingu od holdingových podniků, − soustředění kapitálu holdingových podniků na velké investiční záměry, − silnější postavení holdingu v konkurenčním prostředí − lepší zvládání rizik podnikání (zřizování podniků pro ověření rizikových záměrů), − garance holdingu za holdingové podniky při realizaci velkých akcí, − možnost získání a zapojení dalšího kapitálu do podnikání holdingových podniků.

Franchising
– "Franchising je odbytový a výrobní systém zboží a služeb, který je založen na těsné a nepřetržité spolupráci mezi právně a finančně samostatnými a nezávislými stranami, franchisorem (poskytovatel franchisy) a jeho jednotlivými franchisanty (franchisingový příjemce). Franchisor zaručuje svým franchisantům právo, a zároveň jim ukládá povinnost provozovat obchodní činnost v souladu s jeho koncepcí." (Evropský kodex etiky franchisingu) Franchising je forma podnikání na základě přijetí práv k užívání značky tzv. licence a know-how, to znamená především převzetí návodu "jak na to". Franchisingový partner získává samozřejmě další nehmotná aktiva. Tak jako každý nový podnikatel podstupuje franchisant veškerá obchodní rizika. Sám investuje svůj kapitál do svého podnikání, podniká s vlastními prostředky, na vlastní účet a na vlastní podnikatelské riziko. Franchising je systém, který umožňuje začínajícím podnikatelům získat hodnoty, které tradiční formou podnikání budují cestou "pokus-omyl".





Corporate governance = řízení a správa společností
– – Systém, kterým je společnost vedena a kontrolována. Corporate Governance je stále významnějším a v současnosti neustále se vyvíjejícím aspektem podnikání. Jeho hlavní součástí a zároveň klíčovým předpokladem spokojenosti akcionářů je efektivní komunikace mezi vrcholovým vedením, statutárními orgány společností a jejich akcionáři. Bez této komunikace není možné správně promítnout a realizovat investiční cíle a strategické záměry akcionářů do každodenního života společnosti, následně posuzovat úspěšnost jejich naplňování a vhodně usměrňovat další vývoj, to vše s cílem zvyšování hodnoty dané společnosti. – Tajemník společnosti pro CG (v zahraničí je pro tuto pozici používaný některý z následujících názvů: corporate secretary, company secretary, company counsel) patří v zahraničních firmách k velmi oceňovaným manažerským pozicím, neboť klade velmi vysoké nároky jak na osobnost, tak i na znalosti manažera. Tajemník je součástí vrcholového managementu firmy a je podle toho i odměňován. – V podmínkách ČR jsou klíčové principy řádné praxe corporate governance formulovány v Kodexu správy a řízení společností založeném na principech OECD (otevřenost, poctivost, odpovědnost), který vznikl na půdě Komise pro cenné papíry (www.sec.cz). Stakeholders – zainteresované strany veřejnosti, sledují přibližně stejné cíle a mají přibližně stejné zájmy ve vztahu k firmě Nepřátelské převzetí společnosti a metody obrany:  White knight (bílý rytíř) – nalezení spřáteleného akvizitéra (= obchodní jednatel), který má zabránit nechtěnému převzetí (přebije nabídku nájezdníka), očekává se přátelštější postoj k současnému managementu  Whitemail (spřátelený prodej) – prodání akcií za výrazněn nižší cenu spřátelené firmě, aby se vyhnula vykoupení těchto akcií nechtěnou firmou

19

Fraktalizace = rozdělení velkého podniku na menší, samostatně hospodařící jednotky

Profil manažera
Osobnostní předpoklady pro výkon manažerské funkce
• • • • • • • • • • Iniciativnost – aktivita jdoucí za rámec očekávání Flexibilita – generování inovativních řešení za nově vzniklých situací Energičnost – schopnost dosáhnout a udržovat vysokou výkonnost po dlouhou dobu Vytrvalost – schopnost uhájit své stanovisko, dokud není dosaženo žádoucího výsledku nebo dokud je to ještě logicky zdůvodnitelné Adaptabilita – udržení vysoké výkonnosti za měnících se podmínek a priorit Schopnost pracovat pod stresem – asertivita = schopnost zvládat a kontrolovat pocity úzkosti, tísně a stresu a tím kontrolovat vlastní chování a vytvářet pocit důvěry u ostatních (životní cyklus stresu, hranice rizika) Pozornost k detailu Ambice Okruh zájmů Standard výkonnosti

Životní cyklus stresu

Situační manažerský styl
• • • • • autokratický, absolutistický (autocratic) přemosťující (bridging) - otevřený, připouští různé názory, ujišťuje se, že všechny názory jsou vyslyšeny, teprve potom, i za cenu časového zpoždění přijímá rozhodnutí přesvědčivý (persuasive) - apeluje na emoce, ideály a nakažlivý entusiasmus, vzbuzuje naděje, aspirace atd., vede k loajalitě a oddanosti logický (logical) - práce s fakty a hledání logiky za různými zdroji faktů, hledá slabé a silné stránky a nachází východiska ze situací odtažitý (disengaging) - zvládá dobře konfliktní situace, vyhýbá se přímým konfrontacím, dokáže vytvořit slibnou pracovní atmosféru

20

Členění manažerských stylů podle Likerta – pol. 60. let 20. st.
4 skupiny – autoritativní – direktivní určování úkolů, do rozhodování nezapojuje názor podřízených, nesnaží se o pocit důvěry – benevolentní (benevolentně autoritativní) – cukr a bič, důvěřuje podřízeným – konzultativní – používá odměny, uplatňuje názory a myšlenky podřízených – participativní – aktivní zapojen podřízených do procesu rozhodování, plně důvěřuje podřízeným

Matice manažerských stylů vychází z míry uplatňování moci a úrovně spolupráce podřízených

Manažerská mřížka
CHm = f ( Sa , Va ) CHm – chování manažerů Sa – sociální aspekt (zájem o lidi), mezilidské vztahy, sociální zabezpečení, pracovní podmínky, potřeby pracovníků Va – výrobní aspekt (starost o produkci), technologické procesy, výkony, efektivnost, rozhodovací procesy – znázorňuje chování manažerů, ukazuje, jaký důraz dávají kterému aspektu – je funkcí dvou proměnných, zájmu o lidi a zájmu o produkci

Praktické dovednosti manažerů zahrnují metodiky a techniky, týkající se ovlivňování pracovníků získávají se tréninkem a praxí

Manažerské dovednosti
Koncepční dovednosti • Plánovací • Koordinační • Kontrolní • Analytické – schopnost dát do souvislostí informace z různých zdrojů a vybrat z nich tu relevantní, objektivita – neemocionální přijímání rozhodnutí • Rozhodovací – připravenost přijmout rozhodnutí a nést jeho důsledky • Komunikační – komunikace je typická činnost každého manažera (pozor – v testu: mladý manažer je podmnožinou mladého manažera)

21

Technické dovednosti • Provozní dovednosti • Operační úkoly • Specifické znalosti a postupy Interpersonální dovednosti (=lidské) • Prezentace • Asertivita • Vůdcovství • Motivace • Delegování • Týmová práce • Rozvoj podřízených • Senzitivnosti k podřízeným • Schopnost organizovat svůj úspěch

Determinanty manažerských rozhodnutí
Charakter okamžité situace – časový stres, standardní situace Závažnost rozhodnutí – možné důsledky chybného rozhodnutí, dobře nebo špatně strukturovaný problém Postoj podřízených – respektování manažerských rozhodnutí (ne kritika podřízených) Osobní vlastnosti – tolerantnost, respektování názorů jiných Minulé zkušenosti

Autorita
Formální – pravomoc vyplývající z funkčního postavení daného rozdělením pravomocí v organizaci Neformální – uznání schopností (znalostí a dovedností) a způsobu jednání s podřízenými Faktory podporující neformální autoritu  Odborná kvalifikace  Pracovní morálka  Důslednost a spravedlivost  Příkladnost v morálce  Vztah k podřízeným  Charisma (= prvek sociální zralosti) Pozor – v testu: Neformální autorita manažera je determinována odbornými znalostmi, vysokou pracovní morálkou a disciplinovaností.

Obecné principy manažerské práce
Princip (volba) priority (Paretovo pravidlo, pravidlo 20:80, Paretův princip) – vychází z významové různorodosti jevů, využití v time managementu  určení významných jevů, s nejvyšší prioritou  určení jevů s nejmenší prioritou  jevy s nejvyšší prioritou představují 20% všech jevů, mají však 80% důležitost Princip prevence (pravidlo deseti) – převzat z managementu kvality a krizového managementu. Čím dříve se zjistí chyba, tím menší náklady na odstranění (pokud zjistím chybu na začátku = 1% náklady na odstranění; zjištění chyby během procesu = 10% náklady na odstranění; na konci = 100%).  Aspekt rozhodování – „Jaký to bude mít vliv na zákazníka?“ Orientace na zákazníka – souvisí s managementem kvality  Splnění požadavků zákazníka  Učinit zákazníka spokojeným  Vypěstování zákaznické věrnosti Zásada bezvadnosti – souvisí s TQM, pozitivní postoj k zvyšování kvality, bezvadnost je samozřejmostí

Efektivnost manažerské práce podle Vrooma a Yettona
E=f(Q,A) Q – kvalita manažerského rozhodnutí nebo příkazu (vlastního rozhodování) A – míra akceptovatelnosti manažerského rozhod. nebo příkazu (ochota podřízených realizovat rozhodnutí nebo příkaz)

22

Delegování
Předání pravomoci k výkonu činností na jiné, při ponechání si odpovědnosti za výsledek. Kroky vedoucí k úspěšnému delegování:  výběr činností nebo úkolů určených k delegování  výběr podřízených  stanovit způsob plnění delegovaných úkolů  formální delegace úkolů nebo činností  vyhodnocení dle stanovených kritérií úspěchu, včetně důsledků úspěšného splnění cílů

Sebeřízení a řízení času
Sebeřízení (self management)  Sebepoznání – sebereflexe (vlastnosti, dovednosti, znalosti, schopnosti) o Kdo jsem (jaké mám vlastnosti) o Co umím (jaké mám znalosti) o Co dovedu (jaké mám dovednosti, schopnosti, zručnost…)  Sebehodnocení – hodnotit s odstupem  Seberozvoj – určení cílů vlastního rozvoje, sebevzdělávání  Sebekontrola – činí manažera přístupnějšího k chybám druhých Řízení času (time management) – Hierarchie úkolů z hlediska významnosti (určení priorit – význam a naléhavost)  Soustředění se na činnost:  Dokončit to, co se začne  Nepřeskakovat z jedné činnosti na druhou  Příprava na složité úkoly  Vyhrazení „nejlepšího“ času pro tvůrčí úkoly  Pracovat s časovou rezervou  Neplýtvat časem

Výkonnostní křivka
Má klesající i stoupající průběh Pro každého člověka je jiná

Společenské chování manažerů
Představování – nejdříve se představuje/je představena společensky méně významná osoba Tykání – navrhuje společensky významnější Každodenní situace – chůze po ulici, vcházení a vycházení, chůze do a ze schodů, podržení deštníku za deště… pokud chcete, tak se na to podívejte, ale v testu to nebývá

Vizitky
Nejrozšířenější typy:  Osobní – obsahuje jen jméno a příjmení  Soukromá – soukromé kontakty  Služební – zaměstnavatel, pracovní kontakty

Dary
Základní pravidla:  Nepředávají se dary příliš nákladné (v testu je správně možnost drahé)  Nevhodné dary osobní povahy  Nedávají se reklamní a propagační předměty

Květiny lichý počet (ale pokud je jich 10 a víc, tak lze i sudý počet), předáváme bez papírového obalu (celofánový obal se odstraňovat nemusí), podáváme levou rukou (protože pravou ruku podáváme k potřesení)

Společenské stolování
Pozor, bývá v testu – není cílem se dobře najíst, ale navázat kontakty!

23

Řízení lidských zdrojů

Vědecký management
LILIAN GILBRETHOVÁ – viz str. 4

Škola mezilidských vztahů
ELTON MAYO – viz str. 6

Behavioristický vědecký přístup
Využívá poznatky z psychologie, antropologie a sociologie – viz str. 6

Organizational Behavior
MASLOW – Maslovova hierarchická pyramida potřeb HERZBERG – Herzbergova teorie 2 faktorů – Motivační x udržovací – viz str. 6 McGREGOR – teorie X a Y – viz str. 6

Sekvenční a paralelní manažerské funkce

Základní pojmy
 Řízení lidských zdrojů (human resource management – HRM) – pojetí personální práce, které nechápe lidský faktor pouze jako zdroj vhodný k využití, ale jako faktor rozhodující o úspěšnosti organizace, do jehož rozvoje je nutné investovat, musí být v souladu se strategií organizace  Personální strategie – vymezení základních cílů HRM jak z hlediska struktury, tak i jejich kvality, personální strategie je součástí firemní strategie  Personální politika – soubor zásad, metod a pravidel uplatňovaných v HRM  Hodnocení pracovníků – zjišťování úrovně pracovníkova výkonu a kvality jeho práce – výkonnostní potenciál  Řízení pracovní kariéry – cílevědomé ovlivňování pracovního zařazení zaměstnance od jeho nástupu až do ukončení aktivní činnosti  Personální činnosti – personální plánování, získávání a výběr pracovníků, hodnocení pracovníků, analýza pracovních míst, řízení kariéry, odměňování, péče o pracovníky (personální management)

Aspekty personální práce

24

Plánování

 Cíl: Stanovit potřebu zaměstnanců, popř. potřebu externí kooperace pro budoucí činnost  Východisko: Rozbor kapacitních nároků prováděných pro určitý časový výhled uvažovaných prací.  Strukturní členění nároků na zaměstnance má odpovědět na otázky KDO, KDY, KDE bude jako pracovník

nezbytný. Má 4 základní dimenze: o profesní, o kvalifikační, o časovou, o organizačně místní.  Personální plán: různé formy a časové horizonty, obvykle střednědobý na 1-2 roky, který je podkladem pro nábor, regulaci, zabezpečení kvalifikace, odhad nákladů, jednání o kolektivních smlouvách Zodpovědnost za řízení lidských zdrojů má výkonný a vrcholový management.

Řízení pracovního výkonu a rozvoje pracovníků
= ovlivňování pracovních postojů a výkonu Tvrdé faktory řízení x měkké faktory řízení – pozor v testu!!!

Typické faktory formování pracovních postojů a výkonnosti pracovníků, které využívají organizace
• • • • • zabezpečení správných lidí na správné pracovní místo jasné zadávání pracovních úkolů co nejpřesnější přehled o potřebě (spotřebě) pracovního času postupy hodnocení pracovníků systém odměňování

Personální práce v podniku plánování pracovníků podnikové vzdělávání hodnocení pracovníků získávání, výběr a rozmísťování pracovníků hodnocení práce a pracovních míst odměňování pracovní vztahy a kolektivní vyjednávání bezpečnost práce a ochrana zdraví a pracovní podmínky (BOZP) – ze zákona zodpovídá vrcholový management sociální péče a aktivity volného času personální informační systém

1. Plánování pracovníků
 Cíl – dosáhnout rovnováhy mezi potřebou pracovních sil a použitelnými zdroji  Východiska • Strategické cíle - předpokládaný vývoj podnikatelských aktivit • Potřeby odvozené z plánu výroby, odbytu a investic • Prognóza vývoje zdrojů pracovních sil – struktura pracovníků firmy, trh práce, demografický vývoj

25

 Zdroje • Vnitřní – zvyšování kvalifikace, rekvalifikace, vnitřní výběr pracovníků do funkcí • Vnější – nábor a získávání nových pracovníků • Ideální je používat vnitřní i vnější zdroje zároveň  Časové horizonty – nejdelší je nutný u plánování a přípravy vedoucích pracovníků a pracovníků s nejvyšší kvalifikací

2. Vzdělávání
 Vzdělávání – celoživotní permanentní proces  Zaměření - Zvyšování kvalifikace – zaměření na formování specifických profesně orientovaných znalostí a dovedností - Rekvalifikace – přeškolování vyplývající z měnících se požadavků na pracovníky - Trénink sociálních dovedností – schopnost jednat s lidmi, řešit konflikty, motivovat pracovníky (především pro vedoucí pracovníky)  Zabezpečení - Vnitřní kapacity – především u velkých firem s přizváním odborníků - Vnější kapacity – vzdělávací organizace - Samostudium – průběžné manažerské samostudium Získávání manažerských znalostí a dovedností:  Formální rozvojové programy – kurzy celoživotního vzdělávání pořádané firmou nebo vzdělávací organizací  Neformální získávání znalostí a zkušeností při práci, prostřednictvím rozvoje při plnění pracovních výkonů - Programy asistování – příslušná osoba pracuje jako podřízený partner se svým vedoucím, takže může v případě potřeby převzít plnou odpovědnost a všechny povinnosti dané funkce - Rotace práce – systematické převádění z místa na místo (obvykle po 6-ti měsících) - Koučování – nadřízený učí podřízeného všem znalostem a dovednostem pro danou práci (výkon funkce). Dává mu instrukce, řídí a hodnotí jeho výkon.

3. Hodnocení pracovníků
 Cíl – zkvalitnění působení pracovníků společnosti, dosažení vyšších výkonů a kvality všech činností, rozvoj schopností pracovníků.  Rozhodující úloha při hodnocení je u nadřízeného - lze kombinovat s hodnocením od podřízených, spolupracovníků a sebehodnocením - hodnocení interními útvary (jednotlivci) - hodnocení externími specialisty  Stanoví se slabé a silné stránky pracovníka - pracovní role – splnění nároků pracovního místa (funkčního poslání), úroveň plnění jednotlivých kritérií pracovní činnosti - chování v průběhu pracovního procesu – iniciativa, absence, disciplína, vztah ke kolektivu, sklon k alkoholismu - osobní charakterové rysy – čestnost, svědomitost, ochota sdělovat poznatky a zkušenosti, loajalita - hranice možností – rezervy ve výkonu - perspektivnost pro firmu – věk, nahraditelnost, zájem spojit svou pracovní kariéru s firmou Doporučení na další činnost, návrhy na přesun. Formulují se i úkoly organizace v kvalifikačních aktivitách, organizaci práce, zlepšení pracovních podmínek, vybavení pracoviště, atd. Základní požadavky na hodnocení pracovníků: - pravidelnost hodnocení – hodnocení realizovat jako systém - znalost kritérií – systém hodnocení je předem znám - výsledky hodnocení – písemná podoba - zaměření formy hodnotícího pohovoru – podpora a rozvoj pracovníka - zvýraznění pozitiv – neorientovat se jen na nedostatky - princip sebehodnocení – kombinovat s hodnocením nadřízeného - předchozí hodnocení – nenechat se příliš svazovat - projednání závěrů s pracovníkem – stanovení úkolů i pro organizaci - využití výsledků pro rozvoj a prosperitu firmy - denivelizace hodnocení pracovníků Předpokladem úspěšného hodnocení je správná volba hodnotících kritérií Předpokladem úspěšného hodnocení není správná volba hodnotících nástrojů, termínu pro hodnocení, způsobu vedení hodnotícího pohovoru a správný přístup k hodnocenému.

26

Postupy hodnocení pracovníků: Hodnocení pracovního výkonu Nástroje hodnocení: • výkazy (evidence) vykonané práce • kontrola kvality • kontrola průběhu práce Hodnocení způsobilosti pracovníka Směrnice, která upravuje postupy hodnocení (diferencované)podle profesí nebo řídící úrovně) Personální audit Zaměření na: • jednotlivé personální činnosti (výběr, přijímání, vzdělávání pracovníků atd.) • pracovníky (výkon, způsobilost) Fáze personálního auditu: • přípravná fáze • vlastní prověřování • vyhodnocení zjištěných poznatků • výstup personálního auditu Přínosy z hodnocení výkonu:

4. Odměňování a podmínky práce
Hmotné odměny a výhody • Přímé finanční odměny - mzdy a platy, výkonové prémie nebo podíly na kolektivních prémiích (participační odměny), příplatky, podíl na zisku • Nepřímé finanční odměny a výhody – příplatky na důchodové připojištění nebo na dovolenu, použití služebního vozu, snížené sazby nebo ceny za činnosti a výrobky prodávané firmou – cafeteria system • Nepřímé odměny a výhody v nefinančním vyjádření – prestižní název funkce a odpovídající status ve firmě, prvotřídní vybavení pracoviště, přednostní parkování, výhodné stravování z hlediska místa i kvality Nehmotné odměny a výhody • Prestižní účast na některých rozhodovacích procesech • Možnost preferenčního odborného růstu • Účast na významných konferencích • Větší volnost vůči zavedeným pravidlům ve firmě • Zvláštní pracovní smlouva pro větší sociální jistotu Mzdotvorné faktory – pozor, bývá v testu!!! - Hodnota práce - Mimořádné pracovní podmínky - Pracovní výkon a chování pro práci - Tržní cena práce

5. Řízení kariéry
Cíl – zabezpečení struktury pracovníků potřebné pro rozvoj a prosperitu společnosti Proces - výběr pracovníků – výchozí krok řízení kariéry - specifikace požadavků funkčních míst - způsob pokrytí plánovaných potřeb (firemní zdroje, trh práce, stanovení časového horizontu)

27

odhad pracovníkova rozvojového potenciálu kariérové mapy – vymezení pásem působnosti (= standardizované vlastnosti a schopnosti, které jsou potřeba) a stanovení uzlových bodů Dvě hlediska výstupů řízení kariéry • osobní plány rozvoje pracovníka • plán následnictví v manažerských funkcích Kritické faktory řízení kariéry • absence personální strategie firmy • nedostatečná identifikace manažerů s cílem firmy • nekvalitní systém hodnocení výkonu a potenciálu pracovníků • nekvalitní systém podnikového vzdělávání Dynamika rozvoje kariéry

3) Kontrola
Kontrola jako sekvenční manažerská funkce

Základní pojmy
– – – Kontrola = kritické zhodnocení reality, posouzení zda bylo dosaženo shody reality s plánem, navazuje na plánování Neshoda = nesplnění specifikovaného požadavku; jde o nežádoucí jev, který je třeba napravit Audit (prověrka) = systematické, nezávislé a dokumentované zkoumání procesů, činností, popř. funkce útvaru z hlediska naplňování stanovených zákonů, standardů, postupů, efektivního využívání zdrojů a žádoucího dosahování stanovených cílů. Controlling = získávání nových poznatků o řízené realitě na základě systematického zachycení informací a jejich vyhodnocování, které je používáno pro manažerské rozhodování, koordinaci či plánování



28

Vnitřní a vnější kontrola
Vnitřní kontrola – Běžná (standardní) vnitřní kontrola – součást systému řízení každého vedoucího. Kontrola výstupů i průběhu procesů. Nástroj posilující odpovědnost vedoucího za svěřený útvar. Nemá pevně stanovený metodický postup. – Interní audit – prováděný pracovníkem organizace – Riziková analýza – cílem je minimalizace rizik vzniku neshody – Controlling – součást vnitropodnikového ekonomického řízení sledující hospodaření vnitropodnikových útvarů, jako systém včasného varování – Automatická kontrola – zpětná vazba řízení technologických procesů. Výsledky kontroly jsou zaznamenávány a vyhodnocovány v reálném čase. Umožňuje operativní regulační zásahy. Externí kontrola – Kontrola kontrolními orgány vyplývající z: o Smluvních požadavků (soukromoprávní vztahy) – externí kontrolu si organizace může objednat o Zákonných požadavků (veřejnoprávní vztahy) – Externí audit – prováděný externími pracovníky nebo firmami – Forenzní audit – uplatňují se účetní, finanční a obchodní znalosti a dovednosti s cílem odhalit údajný podvod a vyřešit obchodní a právní spory.

Vnitřní struktura kontrolní činnosti - obecná deskripce kontrolního procesu
– – – – – Určení předmětu (zaměření) kontroly – občas může vznikat duplicita = určitý proces kontrolují 2 na sobě nezávislé subjekty, kontrola může být úplná nebo namátková (neúplná). Získání a výběr informací pro kontrolu Ověření správnosti získaných informací Hodnocení kontrolovaných skutečností (probíhajících procesů) – jádro kontroly Závěry a návrhy opatření o „nech být“ = žádoucí stav = vše OK o „proveď korigující opatření o „přijmi nové řešení“ (najdi a proveď nové řešení s následnou kontrolou) Zpětná kontrola (hodnocení nápravných opatření)



Ad-hoc dotazník = checklist
Dotazník vytvořený za konkrétním účelem, pro konkrétní podmínky.

Algoritmus kontrolní činnosti

Hodnotící kritéria
Pozor!!! Bývá v testu!!! - Srovnání dle standardů: • Obecné normy chování - BOZP, hygiena, … • Specifické požadavky - přednost je vždy dávána měřitelným, čili kvantifikovatelným ukazatelům o Fyzikální veličiny - teploty, tlaky, hmotnosti, objemy, kusy o Ekonomické veličiny - náklady, výnosy, závazky, pohledávky o Kombinované veličiny – N/ks, N/m2 o Neměřitelné veličiny - specifikace barev, kvalita povrchu

29

Časové srovnání – např. meziročně, meziměsíčně, s ohledem na plán, výsledkem jsou např. trendové linie Konkurenční srovnání – oborové, příp. i mezioborové Správné řídící a provozní praktiky – nestanoveny písemně, obecně dané, pravidla pro zpracování technické dokumentace Pozor!!! Hodnotícím kritériem nejsou dosažené výsledky!!! -

Neshody
Neshoda – disproporce mezi specifikovaným požadavkem a jeho realizací. Jde o nežádoucí jev, který je nutné korigovat. Faktor snižující produktivitu práce a ohrožující dosahování cílů organizace. Velikost a hranice významnosti neshod (odchylek) je vhodné stanovit předem. Formy neshody a její důsledky  Podvod, zpronevěra, tunelování - finanční ztráta  Nespokojenost zákazníků – pokles podílu na trhu, ztráta image  Reklamace – uplatnění penále, náhrada škody  Vada ve výrobě – znehodnocení materiálu a energií, neužitečné vynaložení lidské práce, neproduktivní zatížení výrobních kapacit, vícenáklady na nápravu nebo likvidaci zmetků apod.

Míra užitečnosti kontroly
Náklady na kontrolní činnost snižují výnosy, ale to samé může způsobit její absence

Efektivní kontrolní systém
• • • • • • • • • • • • Kontrola na všech úrovních Neformálnost kontroly („kontrola pro kontrolu“) Ti, co kontrolují, musí věřit systému Autorita kontroly (dostatek účinných postihů), stanovení jednoznačné odpovědnosti Flexibilita Přesnost kontroly, měřitelnost výsledků Včasnost kontroly (preventivní aspekt) Nákladově efektivní Srozumitelnost závěrů Rovnováha mezi objektivitou a subjektivitou Koordinace s plánováním, organizováním a řízením lidských zdrojů Etika kontrolní činnosti

Systém kontrolní činnosti

   

Konečná kontrola – kontrola výsledků pouze na konci procesů je neefektivní Průběžná kontrola – představuje efektivnější řešení než konečná kontrola Předběžná kontrola – prověření všech faktorů a podmínek ovlivňujících průběh procesu Preventivní opatření – vylučují nežádoucí stavy, omezují nutnost kontrolní činnosti, čímž dochází k omezení neproduktivní činnosti – tj. kontroly a tudíž i k vyšší produktivitě firmy

30

Princip prevence
Princip prevence – jeden z obecných principů manažerské práce. Převzat z managementu kvality. Vychází z principu, že čím dříve se objeví a odstraní nedostatek, tím nižší budou s ním spojené ztráty.

Systém kontroly a zpětné vazby

Vlastnosti kontrolního systému
Funkční kontrolní systém by měl poskytnout odpovědi na otázky:  Proč kontrolovat? Účel a smysl kontroly  Co kontrolovat? Předmět kontroly  Kdo kontroluje? Subjekt kontroly  Kdy a jak často kontrolovat? Periodicita kontroly  Jak kontrolovat? Způsob a metody kontroly

Účel kontroly
– Udává odpověď na otázku „proč kontrolovat?“  Inspekční funkce – zjišťuje skutečný stav sledované reality  Preventivní funkce – působí svou přítomností  Eliminační funkce – na základě kontroly jsou činěny zásahy zamezující vzniku nežádoucích situací

Předmět kontroly
– – Určuje odpověď na otázku „Co má být kontrolováno?“ Nejdražší jsou plošné kontroly. Určení předmětu kontroly snižuje náklady na kontrolní sytém, dochází k tzv. „diferenciaci kontroly“, tzn., že není nutno kontrolovat všechny činnosti Zvýšené úsilí kontrolovat se zaměřuje na - Regulované elementy – elementy podléhající určitým právním omezením - Nestabilní procesy – procesy u nichž se v minulosti vyskytly neshody a nápravná řešení nebyla účinná - Zvláštní procesy – aktivity, které se následně nedají nebo se dají jen velice nákladně opravit, a proto jim musí být věnována mimořádná pozornost - Nové aktivity – často existuje vyšší potenciální riziko různých nedostatků, např. nový výrobek, nová technologie, nový výrobek, nová technologie, nový zaměstnanec, nový druh materiálu atd. Další hlediska klasifikace předmětu kontroly • kvantitativní • ekonomické • kvalitativní • časové aspekty – Úplná kontrola – nákladná. Kontrolují se všechny elementy předmětu kontroly – Neúplná kontrola • Kontrola náhodná – rozsah prvků určen náhodně, případně podle uvážení kontrolora • Kontrola statistická – rozsah prvků i rozhodné kritérium kontroly je dáno předem

Subjekt kontroly
– Určuje odpověď na otázku „Kdo má kontrolovat?“  Vedoucí pracovníci, „Kdo řídí – ten kontroluje“  Jednotliví zaměstnanci, potřeba pracovního klimatu, vytvářející potřebu vlastní kontrolní činnosti (sebekontrola)  Vnitřní kontroloři  Specialisté zaměstnaní pro kontrolu jako profesi (podnikový kontrolor, pracovník technické kontroly, zaměstnanec útvaru controllingu)  Pracovníci vyškolení ve vybraných technikách kontroly, provádějící tuto činnost se svou základní profesí (interní auditoři, bezpečnostní technik)  Externí kontroloři pracující pro potřeby organizace

31

Periodicita
Určuje odpověď na otázku „Kdy se má kontrolovat“  Termín kontroly • Řádná – plánovaná (pravidelná), existuje plán kontrol • Mimořádná – operativní (nepravidelná), při aktuálním projevu nežádoucí skutečnosti  Četnost kontroly • Obecně se doporučuje minimálně1x ročně zkontrolovat všechny procesy a útvary. Častější kontrole podléhají rizikové a prioritní aktivity organizace. S ohledem na vývoj prověřované reality dělíme kontrolu na a) Předběžnou – preventivní charakter, prověřuje způsobilost faktorů (činitelů) pro vznik a správný průběh činností nebo procesů b) Průběžnou – zaměřena na soulad s řídícím záměrem nebo efektivitu činnosti nebo procesu c) Následnou – zjišťuje, zda bylo dosaženo požadovaných výsledků. Slouží pro jejich potvrzení

Postupy a metody kontroly
– Určují odpověď na otázku „jak kontrolovat?“ Běžná vnitřní kontrola (pozor, v testu – nemá stanovený metodický postup!!!) Riziková analýza Audit o Externí – realizován uvnitř organizace subjekty stojícími mimo organizaci o Interní (systémový a postupový)  Správnost dokumentace  Spolehlivost a úplnost informací  Shoda se stanovenými postupy  Efektivnost využívání zdrojů  Dosahování výsledků s ohledem na stanovené cíle  Odhalování případných nedostatků, podvodů o Forenzní – audit zaměřený na odhalení účetních podvodů, zpronevěr a obdobných protiprávních stavů a jednání (tedy audit zaměřený na dodržování zákonů, směrnic a nařízení) • Controlling • Automatická kontrola • • • Výchozím předpokladem je profesionální přístup pracovníka kontroly odpovídající specifickým požadavkům: • Základní společenské zásady • Odborný přístup • Respekt k prověřovanému jako partnerovi – etika kontroly Pracovník kontroly musí zvládat techniku kontroly, při kontrolování zjišťujeme fakta, nepoučujeme a nedoporučujeme Pracovník kontroly by se měl vyvarovat přijímání unáhlených závěrů a mylných obvinění Vnitřní kontrolní systém by měl být provázán s celým systémem řízení organizace a) Přípravná fáze • Cílem je vypracovat program kontroly • Při prověřování lze použít dvě techniky (individuální dotazník, standardní postup) Checklist – ad hoc dotazník se seznamem otázek (ad hoc = vytvořený za jistým účelem, pro konkrétní případ) b) Realizační fáze • Úvodní jednání • Prověřování na místě • Závěrečné vyhodnocení c) Hodnotící fáze • Uzavírá průběh vnitřní kontrolní akce • Je zpracováván kontrolní protokol, protokol o neshodách a další dokumenty

Předpoklady vnitřní kontroly


– – –

Fáze vnitřní kontroly

32

Tendence rozvoje kontrolní činnosti
 Využívání nových kvalit počítačově podporovaných informačních systémů • Spolehlivost sběru, přenosu, uchování, transformace a využití důležitých údajů (informací) v integrovaných databázových systémech  rychlá identifikace kritických odchylek a přiměřená následná reakce. • Integrační propojení informačních procesů ve třech dimenzích firemního řízení. Vzájemné propojení a rychlá aktivní interakce strategických a operačních kontrolních procesů.  Zvýšení úrovně participace zaměstnanců – vytváření klima samokontroly a motivace ke kvalitě (kroužky jakosti)  Využívání metod porovnání a rychlé reakce – předpokladem je monitorování dobrých i špatných zkušeností z podobných procesů, zhodnocení poznatků jiných pro včasné identifikace kontrolních akcí a jejich provedení. Porovnání se týká jak zkušeností externích, tak vnitropodnikových.

4) Motivace
Vymezení pojmu motivace
• • • • • je proces vyvolávají požadovanou aktivitu člověka na základě potřeby uspokojení jeho potřeb, přání, představ vyplývajících z vnitřních podnětů (vnitřního stavu) je předmětem personální práce v oblasti řízení lidských zdrojů je základní složka vedení lidí (pracovníků i kolektivů) uskutečňuje se pomocí ekonomických stimulů a hmotných i nehmotných pobídek využívá manažerských technik, systému odměn a trestů

Cíl pracovní motivace
Utvářet myšlení a chování vedených pracovníků v souladu s posláním organizace tak, aby měly chuť ochotně a aktivně plnit své úkoly pro dosahování jejích cílů. Vyvolat u podřízených smysl pro osobní prospěch v souladu se záměry vedení firmy a v souladu s tím i pocit uspokojení. Jde o vyvolání pocitu, kdy dotyčný chce určitou činnost dělat.

Proces motivace

= po uspokojení jedné potřeby následuje potřeba uspokojení jiné potřeby  rozvíjející se spirála

Vztah výkonu a motivace
Předmětem je funkční závislost výkonu pracovníků (jeho zvýšení) na okolí (prostředí), schopnostech a motivaci. P = f ( E, A, M ) P – výkon (performance) E – okolí (environment) A – schopnosti (ability) M – motivace (motivation) – produkt očekávání

Motivační funkce
Pracovníci vynakládají úsilí k dosažení takového výkonu, který by měl za následek žádoucí (preferovanou) hodnotu M = f ( E, I, P ) M – motivace (motivation) – produkt očekávání I – účinnost (influence) E – očekávání (expectation) P – preference

33

Motivační koncepce
Vývoj přístupů k motivaci pracovníků vycházel z vývoje:  managementu (metod, stylů, nástrojů)  charakteru pracovních sil (schopnosti, postoje, aktivity, materiální i nemateriální potřeby) – Koncepce racionálně-ekonomického chování člověka – Koncepce sociálního člověka – Koncepce uspokojování potřeb  Maslowova teorie  Herzbergovy teorie dvou faktorů  McGregorova reorie X a Y – Koncepce komplexního člověka

1. Koncepce racionálně-ekonomického chování člověka
Koncepce je využívána v období taylorismu v počátku 20. století a vychází z názoru, že: – Člověk je od přírody pasivní, v jeho motivaci lze uplatnit jen ekonomické stimuly, primární motivace je monetární – Člověk má iracionální pocity, které je nutné odstranit danou úrovní řízení – Základem lidské povahy je nechuť k práci, proto člověk musí být kontrolován a motivován k výkonu pod pohrůžkou trestu Důsledky – potřeba podrobných instrukcí a předpisů – důsledná kázeň – stanovení výkonových norem – motivace prostřednictvím úkolové mzdy

2. Koncepce sociálního člověka
Polovina 20. let minulého století. Vychází z předpokladů, že: – Psychologické a sociální faktory mají větší vliv na výsledky práce než fyzické potřeby a pracovní podmínky. – Člověk je primárně motivován sociálními potřebami, sociální vztahy v kolektivu mohou být silnější než rozhodnutí manažera. – Podřízení plní úkoly pouze v rozsahu, v kterém bere nadřízený ohled na sociální potřeby podřízených. Důsledky: – objevení sociálních a psychologických faktorů motivace, které doplňují faktory monetární – upozornění na existenci neformálních organizačních struktur – potřeba sociální stability, sociálního smíru

3. Koncepce uspokojování potřeb
Vychází z názoru, že člověka motivují jeho vnitřní potřeby, nutnost jejich uspokojení Vnitřní potřeby člověka jsou individuální, mění se v čase a ve vztahu k prostředí Představitelé: Abraham MASLOW, Frederick HERZBERG, Douglas McGREGOR Důsledky – pro úspěšnou motivaci je nutné: – Poznat vliv vnitřních potřeb pracovníků na jejich chování – Mít představu o vnitřních potřebách podřízených (fyziologické a sociální potřeby, zájmy, kariéra)

Herzbergova dvoufaktorová teorie
– – Udržovací faktory (hygienické faktory, dissatisfaktory) – naplnění primárně vylučuje nespokojenost, nevytvářejí výraznou motivaci Motivační faktory (motivátory) – vyvolávají vysokou míru motivace a tím i spokojenosti s prací, jejich absence nevyvolává velkou nespokojenost MOTIVAČNÍ FAKTORY  Dosažení cíle  Uznání  Povýšení  Práce sama o sobě  Možnost osobního růstu  Odpovědnost  Samostatnost

UDRŽOVACÍ FAKTORY:  Podniková politika a správa  Vztahy s nadřízenými, kolegy, podřízenými  Plat  Jistota práce  Osobní život  Pracovní podmínky  Postavení

34

Herzbergova teorie spokojenosti a nespokojenosti ve vazbě na motivační a udržovací faktory není protikladem spokojenosti nespokojenost

Maslowova teorie – pyramida potřeb:

Maslovova a Herzbergova teorie – rozdíly: Oblast
1. vztahuje se

Maslow na všechny lidi společnosti ve všech organizacích

Herzberg většinou na duševní pracovníky a na vysoce kvalifikované pracovníky pouze některé vnitřní potřeby mohou fungovat jako motivátory není klíčovým motivátorem soustřeďuje se na práci

2. vliv potřeb na chování všechny potřeby mohou motivovat 3. role peněžní odměny může motivovat 4. záběr týká se všech lidí a jejich životů

McGregorova teorie X a Y
Teorie X a Y - vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem je dán motivací, kterou se pracovník zapojuje do firmy. Existují 2 typy lidí: TEORIE X lidé neradi pracují a práci se vyhýbají, tudíž jim za práci musí být nabídnuta odměna, nebo hrozba trestu, lidé jsou raději kontrolování a řízeni, nesnáší zodpovědnost, mají nízké ambice a žádají jistoty. TEORIE Y lidé pracují rádi či s potěšením, raději se sami kontrolují a řídí, jdou za společným cílem, přijímají a vyhledávají zodpovědnost, jsou důvtipnější a kreativnější.

35

4. Koncepce komplexního člověka
Vychází ze současného pohledu na úlohu a postavení pracovníka v organizaci a z toho vyplývající možnosti motivace – Člověk je mnohostranný a tvůrčí, chová se různě za různých situací a za různých okolností usiluje o různé cíle – Přemíra uplatňování byrokratických nástrojů řízení omezuje individuální iniciativu a aktivitu pracovníků – Pro aktivizaci tvořivosti a iniciativy je nutné vytvořit proinovační prostředí – Je důležité mít jasné představy o potřebách a souvisejících možnostech motivace – Vytvářet a rozvíjet sounáležitost pracovníků  Otevřená vnitřní komunikace  Preference vlastních lidských zdrojů v HRM  Kvalita pracovního prostředí  Rozvoj pracovníků  Zainteresovanost pracovníků na výsledcích organizace

Nežádoucí motivace (demotivace)
Původy nežádoucích motivačních důsledků – Chybně zvolené motivační nástroje – nedomyšlenost a nedocenění jejich aplikace v praxi – Absence některých řídících aktů – nedostatečné informace o stavu a osudu organizace vyvolávající pocit nejistoty – Chybné řídící praktiky:  Protekcionářství  Subjektivismus při přijímání manažerských rozhodnutí  Nejasné a zmatečné příkazy, proklamativní výzvy  Rozpor slov a činů – Netečnost vůči různým vnitřním a vnějším faktorům – liknavost managementu v rozhodování, ignorování podnětů, nápadů a návrhů

Benefitní systémy
Systémy výhod pro pracovníky v režii organizace – např. stravenky, věcné dárky, jazykové kurzy, kultura, sport…

Teorie motivace zaměřené na proces
Teorie spravedlnosti – motivační silou je pocit nespravedlnosti Expektační teorie – jedinec vyvíjí úsilí k dosažení takového výkonu, který mu přináší preferovanou (žádoucí) odměnu, (tři proměnné: volba - účinnost, očekávání, preference) Stimulační (aktivační) teorie: – Pozitivní stimulace – Negativní stimulace (odebrání výhody, trest)

Ovlivňování
Účinné jsou ty etické prostředky, které jsou v souladu s požadavky manažera i potřebami a přáními ovlivňovaného (podřízený, zákazník, dodavatel, atd.) Nástroje ovlivňování:

Přímé:
– – direktivní adresné příkazy v písemné nebo ústní formě, Dokumentace: specifická forma přímých nástrojů v rutinních (opakujících se) situací (směrnice, pokyny, instrukce) o přínos – jednotné postupy, transparentnost, uchování know-how o typy dokumentace:  operativní řídící akty (rozhodnutí, nařízení, opatření)  komplexní řídící dokumenty (organizačně řídící a provozně řídící dokumenty) Ekonomické nástroje o mzdy, odměny, prémie, ekonomické sankce o podíly na zisku o zaměstnanecké akcie Neekonomické (mimoekonomické) nástroje o pochvaly, veřejné uznání o dobré sociální klima o pracovní klima, dobré pracovní prostředí

Nepřímé:




36

Vedení lidí
Zabezpečit splnění příslušných pracovních úkolů za dodržení hospodárnosti, bezvadnosti, termínů, BOZP, ochrany životního prostředí. Vést lidi = dělat správné věci – bývá v testu!!! Klíčové složky vedení lidí  Aktivizování, iniciování, motivování angažovanosti výkonných pracovníků (zvýšení hospodárnosti, zlepšení kvality)  Usilování o rozvoj pracovníka (zvyšování kvalifikace, mezilidské vztahy na pracovišti) Vedení prostřednictvím sdílené vize (směru chování řízených pracovníků), dobrá vize – smysluplná, přitažlivá, reálná, srozumitelná, zapamatovatelná, vyšší míra obecnosti  Manažerský přístup (praktiky): plánování (rozpočty), kontrola, disciplína, reaktivní chování  Vůdcovský přístup (řízení společnou vizí): nástroje - formulování vizí, podněcování, proaktivní chování, nespokojenost s dosaženým Koučování – od zadavatele úkolů k instruktorovi nebo až poradci Zmocňování (delegování) – měkký faktor řízení manažer zodpovídá za chyby podřízených, pokud:  jasně nevytyčil cíle, kterých mají dosáhnout,  nesdělil všechny potřebné informace,  nekontroloval průběh procesů, které ke splnění cílů vedou. POZOR! Delegování není přenos zodpovědnosti, ale pouze pravomoci – někomu dám plnou moc k nějakému úkonu, ale odpovědnost nesu stále já!!!

Týmová práce
Tým: – organizačně vymezená pracovní skupina – pracovní skupina ustavena ad hoc (za určitým konkrétním účelem) Nejjednodušší podoba aplikace týmové práce je pracovní koalice Autonomní pracovní skupiny – na principu hospodářských středisek (určitá pracovní skupina má pravomoc rozhodovat o určitých věcech, je částečně samostatná) Tvůrčí týmy Koordinace: její potřeba je dána specializací a rostoucí složitostí procesů (úkolů) Smysl koordinace je charakterizován: • proporcionalitou • rovnováhou • plynulostí • provázaností • synchronizací

5) Komunikace
Vzájemná výměna informací, přenos vzájemného porozumění pomocí symbolů. Jde o sdělení, ale i o přijímání informací. V managementu je komunikace prostředkem k tomu, jak získat druhé, aby dělali co je třeba (především cíl vnitřní komunikace). K efektivní komunikaci přispívá účelné filtrování sdělení. Cílem je odstranit prázdná slova, fráze a klišé bez informační hodnoty. Komunikace je typická činnost každého manažera.

Šumy
Komunikační efekt při přijímání informací v procesu jejich filtrování může být ovlivněn šumy: • naslouchání vlastnímu já • předsudky vyplývající ze vzájemného vztahu účastníků komunikace (šumy může odstranit účelné filtrování)

Faktory úspěšné komunikace z hlediska chování příjemce je žádoucí: – Věnovat pozornost sdělujícímu, nepřerušovat tazatele, odpovídat jasně, bez agrese a emocí, nejednat úředně (ale v případě potřeby direktivně diskuzi omezit) – Neshazovat účastníky diskuze, pozitivně formulovat otázky – Nejednat jako zaručený odborník, který zná na vše lék – Nejednat se sdělujícím z hlediska povinnosti, kterou je nutné splnit

37

Roviny sdělování
Sdělování může probíhat ve třech rovinách, ale je důležité vnímat sdělení v komplexním projevu všech tří rovin z hlediska požadovaného souladu nebo zjištění nesouladu. Pozor, bývá v testu!!! – Verbální vyjadřování – mluvená i psaná forma slova jako základu věty, která umožňuje vyjádřit a pochopit sdělovanou informaci – Neverbální vyjadřování – mimoslovní vyjadřování (mimika, gesta, doteky, modulace hlasu a jeho hlasitost, rychlost, artikulace atd.) – Činy – tím, co kdo dělá a jak se chová. Činy je nutnou hodnotit ve vztahu k verbálním a neverbálním projevům

Roviny naslouchání
– – – Naslouchání ušima – je nutné chápat význam slyšených slov v kontextu a v případě potřeby si ověřit správný výklad slyšeného Naslouchání očima – je to neverbální komunikace, kde sdělovanou informaci nepostihneme sluchem (mimika, postoje, pohyby) Naslouchání srdcem – snaha uvědomit si souvislosti obsahu různých forem sdělování, objevit nesoulad sdělení jednotlivých a odhalit příčiny tohoto nesouladu. Je to umění objevit potřebnou informaci mezi balastem verbální a neverbální komunikace a činů (tzv. umění číst mezi řádky). Ústní komunikace – jejím předmětem není jen obsah, ale i forma komunikace. Jde o postavení sdělujícího a příjemce, formu projevu, efektivní řízení diskuse a různých typů porad, rozhovorů a pohovorů. Písemná komunikace – písemné projevy by měly splňovat především kritérium informovanosti, motivace pro splnění našeho požadavků a po formální stránce by měly přispívat k budování identity a image organizace Elektronická komunikace – založená na Internetové a Intranetové síti. To umožňuje:  rychlou a levnou komunikaci v reálném čase bez prostorového omezení  sdílení sdělení více subjekty současně s možností elektronické diskuse a konferencí  možnost dalšího programového zpracování a vyhodnocení digitalizovaných informací  Negativum – zahlcení elektronickými sděleními Projev – společenské akce, prezentace produktů a firmy, přednášky ve vztahu k motivaci pracovníků.  projev bez možnosti diskuze (direktivní)  projev s možností diskuse (možnost kladení otázek, charakter rozhovoru) Porada – setkání pracovního týmu, participativní styl řízení a faktor synergie  porada informativní – sdělení informací podřízeným, ale i nadřízeným, má dvě fáze:  předávání informací – jasné, stručné, přesvědčivé  zpětná vazba (např. formou otázek) pro ověření úrovně přijetí sdělení  řešitelská porada – pro potřeby týmové spolupráce, týmová záležitost vedená pověřeným pracovníkem, využití v řešení projektů, na základě výměny názorů má být tvůrčím procesem Rozhovor  rozhovor pro řešení problému – s problémem může přicházet jak pořízený (žádost o pomoc nebo potřeba sdělení stavu plnění úkolů), tak manažer (problémy organizace)  rozhovor oznamující rozhodnutí – jasné a přímé sdělení, které není předmětem obhajoby, možnost uplatnění direktivního vystupování Pohovor – setkání pracovního týmu, participativní styl řízení a faktor synergie  pohovor zaměřený na hodnocení výsledků – manažerská činnost v rámci personální práce dotýkající se pracovní náplně pracovníka  pohovor za účelem pokárání – cílem nemá být soudit pracovníka, ale zlepšit jeho výkon

Formy komunikace
– – –

Případy ústní komunikace v podniku








Nedostatky v ústní komunikaci
– – Ústní komunikace je podstatnou částí manažerských aktivit a dovedností. Úspěch by měl spočívat v naslouchání podřízených a přesvědčení nadřízených o výhodnosti naslouchat nám a vyvarovat se typickým nedostatkům v komunikaci z hlediska sdělujícího i příjemce. SDĚLUJÍCÍ • Neurovnání myšlenek před sdělením • Nepřesné vyjadřování • Rozsáhlé prezentování informací (informační zahlcení) • Zařazení více myšlenek do jednoho sdělení, které spolu nesouvisí

38

PŘÍJEMCE • Nedostatečné soustředění při příjmu sdělení • Zaměření se na detail míst na podstatu sdělení • Soustředění se na odpověď již v úvodu bez příjmu celé informace

Ke srozumitelnosti ústního sdělení přispívá
• • • • • • • • • • • • Jednoduchost (krátké věty) Přehlednost (logické uspořádání) Výstižnost (obsažnost a hutnost sdělení) Podnětnost (zaujmout příklady, přirovnáním) okamžitá zpětná vazba osobní kontakt neexistence záznamu nutnost okamžité reakce Komunikační vazby Četnost komunikačních aktů Typy předávaných informací Zvolené komunikační cesty, prostředky apod.

Výhody ústní komunikace

Nevýhody ústní komunikace

Systém komunikace

Komunikace organizace jako celku
Formalizace komunikace organizace vyplývá z podnikové kultury. Relativně samostatná je komunikace uvnitř organizace a s vnějším prostředím, i když působení obou prvků musí být jednotné. Současné trendy směřují k interkulturní komunikaci. Komunikace organizace: • vnější komunikace (s vnějším prostředím) o obligatorní (vůči státu a organizacím a osobám, se kterými je v nějakém právním vztahu) o fakultativní (vůči ostatním organizacím a osobám) • vnitřní komunikace (uvnitř organizace) o formální o neformální Systém vnější a vnitřní komunikace je založen na: • elektronické výměně dat v rámci organizačních jednotek • elektronické výměně dat mezi organizačními jednotkami • přístupu k Intranetu • přístupu k Internetu

Komunikace uvnitř organizace formální komunikace
– vyplývá z organizační struktury a interních předpisů. Lze jí kvantifikovat na základě formálních komunikačních cest – komunikační síť (komunikační mapy) útvarů. Její efektivita spočívá: • na komunikační centralizaci útvarů a typu komunikačních vazeb o přímé vazby (spojení) útvaru s ostatními o nepřímé vazby - tzv. ukazatel komunikační centralizace útvaru zprostředkovaný přímými vazbami • v použití správného typu informací o explicitní, konkrétní, kvantifikovatelné „tvrdé“ informace (konkrétní ukazatele výsledků) o nespecifikované, „měkké“ informace (odborné expertízy, operační know-how), s možností různé interpretace z hlediska managementu lze využít v motivačním procesu. Představuje silné komunikační toky, které by měly být pod kontrolou.

neformální komunikace
– –

39

Komunikace s vnějším prostředím obligatorní nutnost komunikace vyplývající: • z platné legislativy (orgány veřejné správy nebo organizace pověřené výkonem státní správy) • ze základních nutných potřeb pro naplňování poslání organizace podnikatelských cílů (bankovní sektor, dodavatelé, zákazníci)

fakultativní vytváření vztahu s veřejností – tzv. práce s veřejností (externí), která je dobrovolnou nadstavbou pro posílení image

Identita a image organizace
Identita organizace
– – Patří mezi „měkké prvky“ vnitřních podmínek organizace, které se podílejí na vytváření jejího image (image jejího produktu). Přispívá k odlišení organizace, jejímu zvýraznění (především ke svému okolí), které se může projevovat například v: • kultuře a chování organizace • formě a obsahu komunikace • vzhledu produktu Identita ovlivňuje image organizace, která je jejím obrazem ve vnímání organizace vnějším okolím



Identita organizace (firmy) – základní určující faktory
Základní určující faktory souhrnného zosobnění organizace jsou:  Organizační, firemní design – uplatnění vizuálních a akustických prostředků v prezentaci organizace (logo, firemní barvy a symboly)  Kultura organizace – podmínky a východiska pro směrodatné chování a vystupování a jednání pracovníků organizace (právní, organizační, ekonomické a sociální normy, ale i nepsané normy, zvyky, pravidla, postoje, vzory), svébytná podniková kultura (nemá oporu v předpisech, je ale u pracovníků organizace silně zakořeněna)  Chování organizace – způsob chování a jednání uvnitř organizace (v pracovním kolektivu) a se svým okolím (dodavatelé, zákazníci, státní správa, samospráva)  Komunikace organizace – formy a metody zpřístupnění informaci pro vnitřní potřebu a svému okolí (externím subjektům)  Produkt organizace – forma produktu (design) včetně jeho obalu. (Produkt je základním atributem fungování firmy, její koncentrovanou vizitkou a podkladem pro reklamní strategii)

Dimenze identity organizace

Image organizace
• • • Image je představa, obraz a dojem jaký daný subjekt vytváří ve svém okolí. Veřejný (vnější) obraz skutečné identity organizace. Image je výsledkem působení všech faktorů identity na okolí organizace. Image je důležitým faktorem dosahování cílů organizace, uplatnění produktů na trhu. Vytváření image by mělo být součástí cílů organizace.

40

• •

Vytváření pozitivního image je dlouhodobý proces. Získání negativního image (znehodnocení image) může být naopak velmi krátkodobé Podniková kultura souvisí s implicitními hodnotami sdílenými skupinou lidí v organizaci a spoluvytváří její image. Zahrnuje vnímatelné atributy (logo, styl oblékání a komunikace, firemní oslavy), pravidla jednání a základní životní představy. Styčné složky podnikové kultury: společné cíle, vztah k okolí, společné způsoby, charakter lidských vztahů a etických hodnot

Etika podnikání
– – – – – Etika je soubor zásad, zvyklostí a norem společenského styku (mimozákonná doporučení) Etika znamená doporučení ve věci mravních hodnot a lidského jednání, vycházejících ze zvyklosti společnosti Etické chování manažera - preferování zájmů organizace před osobními Netiketa (net + etiketa) - etiketa v sítích (souhrn pravidel slušného chování v elektronické komunikaci) stanovují základní principy etického chování • Organizace o Vztah k zaměstnancům o Vztah k dodavatelům o Očekávání organizace vůči zaměstnancům o Ochrana životního prostředí • Manažerů o Korupce o Lobbing Etický kodex – obsahem jsou kritéria a zásady etického chování manažera. Měl by být nástrojem institucionalizace etiky jednání manažera Snaží se stanovit kritéria, definovat optimální chování manažera a cesty k jejich nalezení při rozhodování. Nedává konkrétní návody. Etika neznamená vždy jednat v rámci norem společnosti, ani není nutné se ztotožňovat se zákony

Etické kodexy



Etika manažerského rozhodování
– –

Altruismus = nesobecké jednání, upřednostňuje prospěch společnosti před vlastním prospěchem.

Informační systémy
Vymezení pojmu informace
– – – – – Nositelem informace mohou být data, text, zvuk, obraz a další smyslové vjemy (získávané např. pomocí hmatu atd.), obecně jde o data, kterým je přisouzen určitý význam Informace je výsledkem poznání a myšlení, které opětovně iniciuje tvořivé myšlení a následné jednání Informace má individuální hodnotu (informace má subjektivní charakter), hodnotu jí přisuzuje její uživatel především na základě svých znalostí Informace (znalosti) jsou zdrojem se specifickými vlastnostmi, je to zdroj obnovitelný (nepodléhá spotřebě), sám se generuje. Čtyři soudobé základní zdroje (faktory, činitele): • půda • práce • kapitál • znalosti (informace)

41

– – – –



Informace snižují úroveň neurčitosti v rozhodování Informace je „mocenským zdrojem“, kdo má potřebné informace v předstihu před ostatními, může získat výraznou konkurenční výhodu Informace je stavebním kamenem pro znalosti manažerů a tím jedním z klíčových faktorů úspěchu Vlastnosti užitečné informace • včasná • přesná • úplná • s dobrou vypovídací schopností Informační systém podniku je účelové uspořádání vztahů mezi lidmi, datovými zdroji a procedurami jejich zpracování, a to včetně technologických prostředků. Informatika: vytváření obrazů o reálném světě Databáze (datové zdroje): účelově uspořádaná data Kritická informační potřeba: hodnota informační saturace (nasycenosti), vymezuje nezbytné informační potřeby manažera pro jeho úspěšnou činnost v organizační jednotce Informační systém podniku je účelové uspořádání vztahů mezi lidmi, datovými zdroji a procedurami jejich zpracování, a to včetně technologických prostředků. Bývá v testu!!! Informační technologie: hardware, software, komunikační sítě, pracovní stanice, robotika (ne roboti!!!), inteligentní čipy. Nespecifické informace: odborné expertizy, know-how

Další pojmy:
– – – – – –

Vývoj informace k využití v managementu a podnikání

Informace jako zdroj organizace

42

Ochrana citlivých informací

Struktura bezpečnostní dokumentace k ochraně informací
Struktura vychází z jednotlivých druhů zajištění ochrany utajovaných informací specifikovaných v § 5 zák. č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a bezpečnostní způsobilosti, kterými jsou: – Personální bezpečnost (Hlava II. zák. č. 412/2005 Sb.) – Průmyslová bezpečnost (Hlava III. zák. č. 412/2005 Sb.) – Administrativní bezpečnost (Hlava IV. zák. č. 412/2005 Sb.) – Fyzická bezpečnost (Hlava V. zák. č. 412/2005 Sb.) – Bezpečnost informačních systémů nebo komunikačních systémů (Hlava VI. zák. č. 412/2005 Sb.) – Kryptografická ochrana (Hlava VIII. zák. č. 412/2005 Sb.)

Informace a strukturalizace problémů
• TOP management – sdílí komplexitu a turbulenci prostředí, pracuje s velkou neurčitostí (nestrukturované problémy a úlohy) a s velmi vysokými nároky na vlastní znalosti a s relativní volností interpretace informace Střední management – pohybuje se v proměnlivém prostředí polostrukturovaných problémů a úloh – značné nároky na znalosti Operační (základní) management – relativně jednoduché, dobře strukturované problémy a úlohy – vystačí s úzce specializovanými znalostmi





Klíčové faktory vývoje IS
– – – – – – Zvyšuje se rozsah a vliv informačních systémů – počet uživatelů, resp. jejich podíl na celkovém počtu zaměstnanců podniku, rozšiřuje se aplikační sféra IS Zvyšuje se úroveň integrace informačních systémů – směrem dovnitř i navenek (zákazníci, dodavatelé, bankovnictví) Informační technologie posilují orientaci podniků na procesní řízení – SW nástroje pro analýzu, návrhy a realizaci podnikových procesů, ERP, e – shops, ... Zkracuje se doba mezi inovacemi IT – včetně inovace aplikačních produktů (SW pro komplexní řízení podniků, manažerských aplikací) Zvyšuje se heterogenita produktů informačních technologií – nejrůznější druhy aplikačního SW Narůstá globalizace informačního prostředí – vysoká dostupnost počítačů, periférií a další techniky, datových zdrojů

43

Funkce informačních systému na podporu rozhodování

– – – – –

Hodnocení – stanovení míry důvěryhodnosti informačních zdrojů a spolehlivosti získaných dat Abstrahování – editace a redukce poskytnout pouze informace potřebné pro řešení daného problému Indexování – klasifikace shromažďovaných a uchovávaných informací pro jejich pozdější vyhledávání Šíření – distribuce ve správný čas ke správným manažerům, základní funkce IS na podporu rozhodování Uchování – skladování pro příští použití (konečná funkce)

Komponenty organizace a jejich vztahy pro návrh IS

Životní cyklus informačního systému
Čtyři etapy životního cyklu počítačově orientovaného informačního systému: • úvodní studie • analýza a návrh systému • implementace • provoz a údržba

Úvodní studie
– Cílem je zpracování „úvodního projektu“. Vychází z informačních potřeb pro dosažení strategických cílů organizace i cílů dílčích funkčních oblastí, které by měly být propojeny. Měla by obsahovat: • Ekonomická kritéria kvality a finanční návratnosti • Variantnost scénářů realizace IS z hlediska:  technického  organizačního,  personálního  ekonomického  vývoje vazeb komponentů a nezbytných faktorů fungování organizace (ekonomika zdrojového zajištění)

44

Analýza a návrh IS
– – Cílem druhé etapy je „specifikace systému“, který obsahuje logický návrh IS pro tvorbu SW a databází Vychází ze současného stavu, poslání, cílů a funkcí. Přitom se používá strukturované metodologie (systémová uspořádanost, přehlednost, možnost kontroly), jejíž součástí je: • Funkční analýza – analýza procesů a činností, jejich informačních potřeb, zdrojů a informačních toků • Datová analýza – analýza požadovaných dat a jejich strukturu Cílem třetí etapy je uvedení IS do funkčního stavu V rámci zkušebního provozu se provádí testování a odladěný IS je i předmětem auditu

Implementace IS
– – – –

Provoz a údržba IS
Cílem uspokojování informačních potřeb uživatelů implementovaného IS Průběžná aktualizace (doplňování, rozšiřování) IS vyplývající: • ze změn interního i externího podnikatelského prostředí (ekonomického, legislativního, sociálního,…) • z rozvoje manažerského poznání (nové metody, techniky, názory, …) • z rozvoje informačních technologií (nových HW a SW možností) • z měnících se požadavků uživatelů na IS Pokud je překročena určitá úroveň inovativních změn jde o tvorbu nového IS a nastupuje nový cyklus 4 vývojových fází

Členění informačních systémů
OIS (office information systems) systém pro podporu kancelářských činností, je v současnosti zaměňován za pojem osobní informatika

DSS (decision support systems) systémy pro podporu rozhodování – byly dříve často považovány za součást MIS

ES (expert systems) expertní systémy, dříve často považovány (jako DSS) za součást MIS

EDI (electronic data interchange) systémy interní a externí komunikace – výměna dat v rámci organizačních jednotek a mezi nimi, propojení na ERP a BI

ERP (enterprise resource planning)
IS využívající integrovaný aplikační software pro komplexní řízení podniků využívaný středním managementem pro plánování zdrojů. Používají datové sklady, neboli centrální umístění dat (relační databáze) – Východisko • MPR I (material resource planning) • MPR II (manufacturing resource planning) – typické použití řeší agendy typu Back-Office (řeší úlohy směrem dovnitř podniku): • Majetek (evidence) • Účetnictví a finanční řízení (fakturace) • Řízení skladů (řízení a optimalizace zásob) • Řízení prodeje a nákupu (distribuce) • Řízení lidských zdrojů a personální práce (personální agenda, mzdy) • Řízení výroby (řízení a zdroje) – Front Office – řeší úlohy směrem k okolí podniku

BI (business intelligence systems) podpora analytické a plánovací činnosti podniku na principu mutidimezionality (vícerozměrnosti). Představuje integrační propojení původních EIS s: • se systémy ERP • s elektronickým podnikáním • se systémem řízení vztahů s významnými partnery • s ostatními prvky globální architektury a jejich inovačním rozvojem Využívané technologie práce s daty: • databáze OLAP (on line analytical processing) • datové sklady (data warehouse – DWH) • datová tržiště (data mart – DMA) • dočasné úložiště dat (data staging area – DSA) • operativní úložiště dat (operational data store – ODS) Dolování dat (data mining = DM) – významná technologie práce s daty

45

Základní stavební bloky podnikového IS:
1) TPS (transaction processing systems) systémy datových transakcí – operativní charakter: • CAD (computer aided design) • CAM (computer aided manufacturing) • CIM (computer integrated manufacturing) • CAQ (computer aided quality)

2) MIS (management information systems)
Manažerské informační systémy

3) EIS (executive information systems)
Systémy pro podporu vrcholového vedení, systémy pro podporu exekutivy, zpravodajské systémy, systémy včasného varování a rozpoznání příležitostí

Hierarchie informačních systémů - vztah k úrovni řízení

6) Manažerské rozhodování
Manažerské rozhodování - paralelní manažerské funkce

Dvě stránky rozhodování
Rozhodovací proces – proces řešení rozhodovacích problémů s více variantami řešení (minimálně dvě varianty), členěný do více časově návazných fází – Meritorní stránka rozhodování (věcná, obsahová) – spočívá v rozdílnosti (odlišnosti) rozhodovacích procesů z hlediska jejich problémového zaměření a věcné náplně (výrobní program, marketingová strategie, výběr pracovníků, atd.) – Formálně-logická stránka rozhodování (procedurální) – daná obecně platnými rámcovými postupy rozhodovacího procesu (analytický nebo intuitivní přístup) a využívání metod a nástrojů rozhodování (influenční diagramy, kognitivní mapy, metody operační analýzy, rozhodovací matice, rozhodovací stromy). Vychází ze společných rysů a vlastností rozhodovacích procesů

Teorie rozhodování
Předmětem teorie rozhodování je formálně-logická (procedurální) stránka rozhodování, včetně metod a modelových nástrojů podporujících řešení rozhodovacích problémů (instrumentální stránka rozhodování) a společné rysy rozhodovacích procesů. Odlišnost teorií spočívá: • v přístupu k možnostem rozhodujícího (znalosti, schopnosti) • ve využívání a uplatňování metod a nástrojů, • v uplatňování pojmového aparátu atd.

46





Normativní teorie rozhodování – snaha vytvořit standardní normy postupů (návodů) řešení rozhodovacích problémů a způsoby použití modelů s cílem dosažení požadované úrovně, analytický model rozhodování („jak by se to mělo dělat“) Deskriptivní teorie rozhodování – je zaměřena na zpětnou analýzu a vyhodnocení (deskripci) již proběhlých rozhodovacích procesů za účelem zjištění předností a nedostatků („jak se to dělá“)

Struktura rozhodovacího procesu - analytický model rozhodování

Struktura rozhodovacího procesu podle Simona
Analýza okolí – sběr informací, důvody rozhodování, identifikace rozhodovacích problémů a stanovení jejich příčin  Návrh řešení – hledání, tvorba, rozvíjení možných směrů další činnosti  Volba řešení – hodnocení variant směrů činností z předchozího kroku a volba varianty k realizaci  Kontrola výsledků – hodnocení skutečných výsledků realizace vybrané varianty k vzhledem k předem stanoveným cílům Simonův model nezahrnuje identifikaci rozhodovacího problému a určení důsledků kritérií. Preferenční uspořádání variant za rizika lze provést pomocí pravidla očekávaného užitku nebo očekávané hodnoty 

Uplatnění individuálního a skupinového rozhodování
– – – – Při určování cílů – obvykle je lepší skupinový přístup (umožňuje uplatnění většího množství znalostí) Pro stanovení alternativních řešení je nutné použít skupinový přístup (širší pojetí řešení z hlediska různých funkčních oblastí dané organizace) Při hodnocení alternativních řešení je lepší je skupinové hodnocení (zahrnuje více hledisek, než názor jednotlivce) Při výběru vhodné alternativy vede skupinová interakce a dosažení konsenzu k akceptaci podstoupení většího rizika, v případě skupinového výběru je lepší, aby účastníky byli ti, kterých se bude rozhodnutí nejvíce týkat, tudíž je lepší skupinový přístup Implementace rozhodnutí je obvykle záležitostí jednotlivce (manažera) s jeho pravomocí a zodpovědností



Techniky stimulování kreativity při tvorbě variant
Jedná se o metody skupinového rozhodování – Brainstorming – základní pravidla: o Nevysmívejte se žádné myšlence, ať kdokoliv přichází jakýmikoliv nápady o Každá myšlenka musí být prezentována celé skupině, aby vznikaly další nápady a myšlenky o Žádná myšlenka nesmí být kritizována, cílem brainstormingu je vytváření nápadů a ne jejich hodnocení – Metoda Delphi – založená na skupině odborníků, kteří vzájemně izolováni předkládají návrhy, které se kompilují, znovu předkládají k posouzení (zpětná vazba je písemná) a tak se v několika krocích sbližují navrhované varianty – Nominální skupinová technika (NST) – je v podstatě strukturovanou týmovou poradou. Oproti Delphi se účastníci znají, zpětná vazba je dána diskuzí v přímé komunikaci.

47

Typy rozhodovacích problémů podle úrovně managementu

Typy rozhodovacích procesů podle míry informovanosti
Míra informací o budoucím stavu prostředí pro realizaci výsledků rozhodnutí a tím i důsledcích rozhodnutí – Rozhodovací procesy za jistoty (určitosti) – rozhodující má úplné informace o budoucím stavu prostředí a důsledcích rozhodnutí – Rozhodovací procesy za rizika – rozhodující zná budoucí stavy prostředí, které mohou nastat a tím i důsledky rozhodnutí s určitou pravděpodobností – Rozhodovací procesy za nejistoty (neurčitosti) – nejsou známy budoucí stavy prostředí a ani důsledky rozhodnutí (ani s určitou pravděpodobností) o Nejistota – víme, jaké mohou nastat důsledky, ale nejsme schopni určit jejich pravděpodobnost o Neurčitost – nevíme ani možné důsledky a už vůbec ne jejich pravděpodobnost Všechny tři  Rozhodování za stresu

Determinanty manažerských rozhodnutí
– – – – – Charakter okamžité situace – časový stres, standardní situace Závažnost rozhodnutí – možné důsledky chybného rozhodnutí, dobře nebo špatně strukturovaný problém Postoj podřízených – respektování manažerských rozhodnutí Zkušenosti z předchozích rozhodnutí Osobní vlastnosti – tolerantnost, respektování názorů jiných • • • Averze k riziku = odpor k riziku Neutrální postoj k riziku Sklon k riziku

Postoj manažera (rozhodovatele) k riziku

Bariéry rozhodování
Subjektivní – omezená schopnost formulovat a řešit složité rozhodovací procesy Objektivní – nedostatečná kvalita firemní informační základny, velký počet stupňů v hierarchii řízení

Povaha rizik a přijímaných rozhodnutí

48

Racionálně-ekonomický model rozhodování
Jde o normativní model rozhodování – Vychází u určité idealizace subjektu rozhodování vzhledem k jeho znalostem a schopnostem - ekonomicky racionální člověk. Vlastnostmi jsou především: • znalost všech variant vedoucích k dosažení cíle • znalost všech důsledků těchto variant • neomezená schopnost číselného stanovení užitku variant • volba nejlepší varianty, která má nejvyšší užitek – Jedná se o systematické uplatňování tzv. principu optimalizace, kdy se subjekt rozhodování systematicky snaží vyhledat nejlepší možná řešení – maximalizovat užitek (zisk) – Racionálně-ekonomický model je v mnoha faktorech v souladu s analytickým modelem rozhodování

Administrativní model rozhodování
Vychází ze sociálně psychologické teorie rozhodování. Soustřeďuje se na rozhodování za podmínek, jaké reálně existují. – Staví na koncepci administrativního člověka, jehož typickými vlastnostmi jsou: • disponuje omezeným rozsahem informací • na základě zjednodušeného obrazu světa má omezené schopnosti řešit rozhodovací problémy • nestanovuje všechny varianty vedoucí k dosažení cíle a jejich důsledky • nehledá optimální variantu, volí dostatečně dobrou variantu, která zabezpečuje přiměřený (dostatečný) užitek (zisk) – Administrativní člověk uplatňuje princip satisfakce (princip první přijatelné varianty), který vychází z omezených kritérií pro stanovení minimální a maximální úrovně akceptovatelné varianty řešení – aspirační úrovně – Jde o přístup, který vychází z omezení času a disponibilních zdrojů (informační, finanční), schopností a dovedností k rozhodování (řešení rozhodovacích problémů)

Srovnání racionálně-ekonomického a administrativního modelu rozhodování

Etika manažerského rozhodování
Viz str. 41 Etické kodexy – obsahem jsou kritéria a zásady etického chování manažera. Jsou nástrojem institucionalizace etiky rozhodování Etiketa – zabývá se souborem zásad, zvyklostí a norem společenského styku

Metody a modely rozhodování
Spolu s uplatněním racionálních postupů rozhodování a informačním vybavením slouží k dosažení co nejvyšší kvality řešení rozhodovacích problémů (především v hospodářské praxi) • Metody vícekriteriálního hodnocení • Metody operační analýzy • Rozhodovací matice (diskrétní faktory rizika) • Pravděpodobnostní a rozhodovací stromy (diskrétní faktory rizika) zobrazení a stanovení optimální strategie víceetapových rozhodovacích procesů za rizika • Simulace metodou Monte Carlo (spojité faktory rizika) • Influenční diagramy a kognitivní mapy Metody a modely rozhodování jsou využívány ve fázi: • stanovení důsledků variant rozhodování (kvantitativních dopadů) – základní nástroje: simulace Monte Carlo, rozhodovací matice, pravděpodobnostní stromy. Bývá v testu!!!! • hodnocení variant a výběr optimální varianty (jedno nebo více kritérií)

49

Metody operační analýzy
• • • • • • • • Matematické programování Síťová analýza Modely řízení zásob Teorie hromadné obsluhy Optimalizace procesů obnovy Teorie her Simulační modely Teorie obnovy

Rozhodovací matice
Rozhodovací matice slouží k poměření užitku a zhodnocení jednotlivých alternativ rozhodnutí, jako nástroj využívaný při rizikovém rozhodování. Rozhodovací matice je nástroj stanovení kvantitativních dopadů různých variant Obecný tvar rozhodovací matice S/A (P) S1 (P1) S2 (P2) … Sm (Pm) A1 V11 V12 … V1m A2 V21 V22 … V2m … … … … … An Vn1 Vn2 … Vnm S – množina alternativních stavů světa A – množina alternativních akcí V – množina alternativních důsledků rozhodnutí • Sloupce rozhodovací matice nám představují každou možnou alternativní akci Ai, • Řádky představují každý možný stav určitého významného jevu pro rozhodovací situaci. • Každé políčko označuje důsledek volby alternativy Ai při možném stavu světa Sj. Vyjádříme-li výsledek v pojmech užitnosti, pak místo Vij hovoříme o Uij.

Pravděpodobnostní strom

Pravděpodobnostní strom – výzkum a vývoj, ověření, zavedení hromadné výroby, uvedení na trh – úspěch/neúspěch (jaká je pravděpodobnost, že další bude úspěšné?)

Typické chyby z praxe rozhodování
1. 2. 3. léčka zakotvení – přikládání velkého významu prvotní informaci, řešení vychází zejména z minulosti, bere se první přijatelné řešení utopení nákladů – chyba hledání řešení, která ospravedlňují minulá rozhodnutí, strach z prokázání ztráty z minulého rozhodnutí léčka hráče – předpoklad, že po sérii neúspěchů musí přijít úspěch, vychází se přitom mylně z teorie pravděpodobnosti

50

Similar Documents

Premium Essay

Management

...Assignment On- “The Evolution of Management Thought and The Patterns of Management Analysis” Submitted To: Professor Dr. Abu Hossain Siddique Department of International Business University of Dhak 9th Batch, EMBA Date of Submission: 4th July,2012 INTRODUCTION Although modern management theory dates primarily from the early twentieth century, there was serious thinking and theorizing about managing many years before. Two events are especially significant to management history. First, in 1776, Adams Smith published The Wealth of Nations, in which he argued the economic advantages that organizations and society would gain from the division of labor (or job specialization). The second important event is the industrial revolution. Starting in the late eighteenth century when machine power was substituted for human power, it became more economical to manufacture goods in factories than at home. These large, efficient factories needed someone to forecast demand, ensure that enough material was on hand to make products, assign task to people, direct daily activities, and so fort. That “someone” was managers, and these managers would need formal theories to guide them in running these large organizations. It wasn’t until the early 1900s, however, that the first steps were taken toward developing such theories. The evolution of modern management thinking begins in the nineteenth century...

Words: 6134 - Pages: 25

Premium Essay

Management

...Classical Management Theory (1900 – 1930) It was the rise of the Industrial Revolution and factories were becoming more common. Inside these factories, managers were constantly look for ways to improve productivity and efficiency. As time moved on, it became apparent that searching for the single best way to do things was the most important thing for managers to do. Thus, classical management theory was born. The Evolution of Classical Management Theory The Industrial Revolution was a time where innovation really began to change the way that products were produced and sold. The invention of machines to produce goods in the 19th century drastically improved productivity, which in turn lowered the cost to the consumer. The lower price resulted in a greater demand for products and thus a greater need for more factories and workers. As factories increased in number, managers continued to search for ways to improve productivity, lower cost, increase quality of their products, improve employee/manager relationships and increase efficiency. The focus shifted from using machines to increase productivity to how they could increase employee productivity and efficiency. When they did this, they began to notice some new problems inside their factory systems. Employees were dissatisfied with their current working conditions, and many lacked the necessary training for how to do their work efficiently. Managers then began to formulate and test possible solutions, one of which was to find...

Words: 952 - Pages: 4

Premium Essay

Management

...The formation of organization implies that a leader should take the role to control the activities of the group; the work done by the leader is what we call management. Organization is formed by a group of people who work together. No matter the organization is a profit making ones or non-profit making ones, its formations are to achieve a common purpose or variety of goals, which are the desired future outcomes. The outcomes might be producing a series of product or serving a group of target customers or satisfying others¡¦ needs. In these organizations, managers mainly are responsible to supervising the work performance of the group members and deciding the use of resources to achieve the organization’s goal. Management can be simply defined as getting things accomplished through other people. Management is then the term describe the work done by the manager, which are planning, organizing, leading and controlling the use of human and other resources, in order to help the organization to achieve a higher organization performance. Planning is to define to goals or targets of the organization and devising action plans to meet organization goals. Organizing is to determine what tasks should be done, arrange jobs to subordinates, controlling the budgeting and divided tasks to individuals or teams. Leading is to motivate staffs to work, maintaining the progress of activities and good relationship and to ensure to work done effective and efficient. Controlling is to measure...

Words: 3855 - Pages: 16

Premium Essay

Management

...Introduction to Management Technology BMRT 11009 - Section 300 Kent State University MANAGEMENT AMY HISSOM 10/26/2009 TABLE OF CONTENTS Introduction............................................................................................................................................ 3 Managers and Managing ........................................................................................................................ 4 What is Management?..................................................................................................................... 4 Essential Managerial Tasks............................................................................................................... 4 Levels and Skills of Managers ........................................................................................................... 4 Recent Changes in Management Practices ....................................................................................... 5 Challenges for Management in a Global Environment ...................................................................... 5 The Evolution of Management Thought ................................................................................................. 6 F. W. Taylor (1890-1940): Scientific Management ............................................................................ 6 The Gilbreths: Time-and-Motion Study ....................................................................................

Words: 3462 - Pages: 14

Premium Essay

Management

...What is Management? Definitions According to Harold Koontz, "Management is the art of getting things done through and with people in formally organised groups." Harold Koontz gave this definition of management in his book "The Management Theory Jungle". According to Henri Fayol, "To manage is to forecast and to plan, to organise, to command, to co-ordinate and to control." Henri Fayol gave this definition of management in his book "Industrial and General Administration". Image Credits © Michael Heiss. According to Peter Drucker, "Management is a multi-purpose organ that manages business and manages managers and manages workers and work." This definition of management was given by Peter Drucker in his book "The Principles of Management". According to Mary Parker Follet, "Management is the art of getting things done through people." Meaning of Management According to Theo Heimann, management has three different meanings, viz., 1. Management as a Noun : refers to a Group of Managers. 2. Management as a Process : refers to the Functions of Management i.e. Planning, Organising, Directing, Controlling, etc. 3. Management as a Discipline : refers to the Subject of Management. Management is an individual or a group of individuals that accept responsibilities to run an organisation. They Plan, Organise, Direct and Control all the essential activities of the organisation. Management does not do the work themselves. They motivate others to do the work and...

Words: 1096 - Pages: 5

Premium Essay

Management

...One of the first schools of management, the classical management theory, developed during the Industrial Revolution when new problems related to the factory system began to appear. Managers were unsure of how to train employees. A large amount of the non-English speaking immigrants or dealing with increased labor dissatisfaction caused managers to test solutions. According to Plunkett, Attner & Allen (2008) “The classical management focused on finding the “one best way” to perform and manage tasks” (p.38). This school of thought is made up of two branches: classical scientific and classical administrative. The scientific branch arose because of the need to increase efficiency and productivity. The emphasis was on trying to find the best way to get the most work done by examining how the work process was actually accomplished and by paying close attention to the skills of the workforce. The classical scientific school got its roots to several contributors, including Frederick Taylor, Henry Gantt, and Frank and Lillian Gilbreth. Whereas scientific management focused on the productivity of the certain individuals, the classical administrative approach emphasizes on the total organization. The emphasis is on the development of managerial principles rather than work methods. Contributors to this school of thought include: Henri Fayol, Max Weber, Mary Parker Follett, and Chester I. Barnard. During World War II, mathematicians, physicists, and others joined together to solve...

Words: 744 - Pages: 3

Free Essay

Management

...2.4 The Environmental Management System (EMS) application in the related industries. How it can improve the environmental performance of business? Example. 2.4.1 THE ENVIRONMENTAL MANAGEMENT SYSTEM (EMS) Definition: the environmental management system (EMS) refer to one part of the comprehensive management system that relate to organizational structure, planning activities and documented manner, it includes planning, implementation, checking, management review and environmental policy. An environmental management system (EMS) 1. It is environmental performance improving tool. 2. It is effective way to manage organizational companies. 3. Manage organizations to solve environmental problems, like allocation of resources, assignment of responsibility and ongoing evaluation of practices, procedures and processes. 4. Manage the long-term or short-term environmental impact of products service and processes for organizations. 5. Continual improvement is emphasis. EMS Model Plan Act Do Check Step 1: plan (planning) Definition: planning is a way of establish objectives and processes requirement. In order to implement ISO 14001, the first step is suggestion, to help to classify all the current or future operation elements. It includes environmental aspects, compliance, objectives and targets, environmental management programs (EMP). Business firms should plan for environmental protection. They need to plan their current operation or even future operation. The...

Words: 3017 - Pages: 13

Premium Essay

Management

...Management is universal in the modern industrial world. Every industrial organization requires the making of decisions, the coordinating of activities, the handling of people, and the evaluation of performance directed toward group objectives. In addition, our society simply could not exist as we know it today or improve its present status without a steady stream of managers to guide its organization. Peter Drucker makes this same point in stating that effective management is quickly becoming the main resource of developed counties and the most needed resource of developing ones (Certo, 1986). In short, management is very important to our world. Then, what is management? This essay will discuss this topic as following. It has to be recognized that the definitions of management are extremely broad. Harbison and Myers (1959) offered a concept for emphasizing a broader scope for the viewpoint of management. They observe management as an economic resource, a system of authority, and a class or elite from the view of the economist, a specialist in administration and organization, and sociologist respectively. Henri Fayol, “the father of modern management theory,” formulated fourteen principles of management. Hugo Munsterberg applied psychology to industry and management. Max Weber is known for his theory of bureaucracy. Vilfredo Pareto is considered “the father of the social systems approach.” Elton Mayo and F.J. Roethlisberger became famous through their studies of the impact...

Words: 296 - Pages: 2

Premium Essay

Management

...Restaurant Managers are responsible for controlling profitability, optimising restaurant management and overseeing sales, human resources and team management in their respective stores. Profile • Displays managerial and leadership qualities • Autonomous employees who enjoy taking an initiative • Well organised individual • Self-controlled, disciplined and highly driven Operations management (OM) can be defined as "Managing the available resources by designing, planning, controlling, improvising and scheduling the firms systems & functions and thereby deliver the firm's primary product & services. " It has been an integral part of manufacturing and service organisation and is aimed at timely delivery of finished goods & services to the customers and also achieving it in a cost effective manner. It consist of an amalgamation of different functions including quality management, design & industrial engineering, facility and channel management, production management, operational research, work force management, enhancing product design, improvising productivity, and improve customer services. The traditional McDonald's philosophy that acts as the guiding force behind it's operational make-up is "Quality, Service, Cleanliness and Value". The importance of operation management can be divided into three broad categories:- Assistance in Strategic Decisions (Long term):- Operation management decision at the strategic level affect McDonald's effectiveness to address customers...

Words: 1212 - Pages: 5

Premium Essay

Management

...Introduction to Management and Organizations True/False Questions A MANAGER’S DILEMMA 1. Today’s managers are just as likely to be women as they are men. (True; moderate; p. 4) 2. Management affects employee morale but not a company’s financial performance. (False; easy; p. 4) WHO ARE MANAGERS? 3. In order to be considered a manager, an individual must coordinate the work of others. (True; moderate; p. 5) 4. Supervisors and foremen may both be considered first-line managers. (True; moderate; p. 6) WHAT IS MANAGEMENT? 5. Effectiveness refers to the relationship between inputs and outputs. (False; moderate; p. 8) 6. Effectiveness is concerned with the means of getting things done, while efficiency is concerned with the attainment of organizational goals. (False; moderate; p. 8) 7. A goal of efficiency is to minimize resource costs. (True; moderate; p. 8) 8. Efficiency is often referred to as “doing things right.” (True; moderate; p. 8) 9. Managers who are effective at meeting organizational goals always act efficiently. (False; difficult; p. 8) WHAT DO MANAGERS DO? 10. The four contemporary functions of management are planning, organizing, leading, and controlling. (True; easy; p. 9) 11. Determining who reports to whom is part of the controlling function of management. (False; easy; p. 9) 12. Directing and motivating are part of the controlling function of management. (False; moderate; p. 9) 13. Fayol’s management functions...

Words: 6792 - Pages: 28

Premium Essay

Management

...Past Influence of Management Today Abstract The past influence of management was done with bureaucracy and Administrative ways that gives management today to achieve their goals for the organization. Bureaucratic management may be described as "a formal system of organization based on clearly defined hierarchical levels and roles in order to maintain efficiency and effectiveness." Administrative has to foresee and make preparation s to meet the financial commercial and technical condition s under which the concerns must be started. How Bureaucratic and Administrative Management Affects Overall Management Bureaucracy Bureaucratic management focuses on the ideal form of organization. Max Weber was the major contributor to bureaucratic management. Based on observation, Weber concluded that many early organizations were inefficiently managed, with decisions based on personal relationships and loyalty. Also, bureaucracy formed the need for organizations to operate rationally rather than relying on owners’ and managers. (Williams’s pg. 31) this brings Jobs are divided into simple, routine and fixed category based on competence and functional specialization. Officers are organized in a n hierarchy in which higher officer controls lower position holders i.e. superior controls subordinates and their performance of subordinates and lower staff could be controlled. All organizational...

Words: 864 - Pages: 4

Premium Essay

Management

...conceptual skills, interpersonal skills, and technical skills. These three managerial skills are used by different managers in different degrees. Successful managers usually display more conceptual than technical skills. They have to continuously think about the company's goals and objectives and how they can be effectively communicated to employees. Middle Level Management Middle management is the intermediate management level accountable to top management and responsible for leading lower level managers. Image of Middle managers fig. 1 Middle managers Middle management is the intermediate management of a hierarchical organization, being subordinate to the senior management but above the lowest levels of operational staff. Key Points Middle management is the intermediate management of a hierarchical organization, subordinate to the senior management but above the lowest levels of operational staff. They are accountable to the top management for their department's function. They provide guidance to lower level managers and inspire them towards better performance. Middle management may be reduced in organizations as a result of reorganization. Such changes include downsizing,...

Words: 635 - Pages: 3

Premium Essay

Management

...Management Practice and Theory Student’s name: Instructor’s Name: Class Name and Code: University: Date of Submission: TABLE OF CONTENTS Executive Summary …………………………………………………………………… iii Introduction ……………………………………………………………………………. 4 Organisation Effectiveness ……………………………………………………………. 5 Team Effectiveness …………………………………………………………………… 6 Management Theories ……………………………………………………………….... 8 Command and Control ………………………………………………………………… 9 Scientific Management ……………………………………………………………….. 10 Bureaucratic Organisation ……………………………………………………………. 11 Subordination to Community ………………………………………………………… 11 Management as a discipline ………………………………………………………….. 12 Conclusion …………………………………………………………………………… 12 References …………………………………………………………………………... 13 Executive summary A professional manager will acknowledge the contribution of team effectiveness to overall organizational success. Teams will often require leaders to ensure delegation and coordination of group activities for a team to attain the desirable results. This paper seeks to establish influence of management theories on a professional manager both at team and organisation level. The management theory adopted by a leader will determine their style of leadership thus their relationship with employees and other key stakeholders. Introduction A team is a small group of workers with complimentary expertise who share common goals whereby group interests precede over individual interest. Teamwork is essential in organisations...

Words: 2903 - Pages: 12

Premium Essay

Management

...management In general, management is the activity of resolving a disorderly situation into an intentionally orderly situation, to achieve pre-determined (i.e., purposeful) outcomes. Since disorder continuously arises from creativity, destruction, decay, variance, versioning, chaos, and other natural and intentional changes, resolving that disorder into an intended order requires continuous tracking and adjustments in the "architecture" of the intended order's parts, part relationships, and part and relationship attributes. The classic approach to management Classical approach to management is dated back to the Industrial Revolution. the classical approach was an approach that places reliance on such management principals as unity of command, a balance between authority and responsibility, division of labor, and delegation to establish relationships between managers and subordinates. This approach constitutes the core of the discipline of management and the process of management. The classic approach to management – Classical approach - consists of two separate branches: the scientific and administrative management. The achievements of the classical school - the school has created a basis for further development of management theory, identified key processes, functions and leadership skills, which today are considered significant. Limitations of the classical school - more suitable for stable and simple organization of the modern and dynamic. Often recommended...

Words: 463 - Pages: 2

Premium Essay

Management

...INTRODUCTION In thinking about an ideal Total Quality Management (TQM) in a government organization of the 21st century, what follow is innovation, globalization, and a new culture that organizations need to adapt constantly to meet new market situations and competitive business world. "TQM refers to a management process and set of disciplines that are coordinated to ensure that the organization consistently meets and exceeds customer requirements. It allows organizations to survive the global business competition and allows for a continuous improvement (kaizen) to the needs of the rapidly changing world by having organizations move from the current way of doing things to a new and possibly different way of doing things based on systematic management of data of all processes and practices that eliminates waste. TQM require engagement of all divisions; departments and senior management to organize all its strategy and operations around customer needs and develops a culture that allows employee participation. For service organizations, TQM has become a philosophy of management that is driven from the continuous improvement of customer satisfaction that offers meaning to an organization existence in delivering meaningful services to customers and satisfaction and growth to members of the organization. It is from this premises that TQM strategy is to achieve excellence in quality service, low cost, high productivity and organizational effectiveness [Evans, J & Lindsay, W. 2008]...

Words: 2527 - Pages: 11