Masarykova univerzita
Právnická fakulta

Právní principy v rozhodování soudů

MP909K Vybrané problémy teorie práva - metodologické problémy právní praxe

Obsah

1. Obecné vymezení právních principů ..................................................................................3 2.1 Právní principy podle Dworkina ...................................................................... 3 2.2 Právní principy podle Alexyho ........................................................................ 4 2.3 Právní principy podle Zdeňka Kühna Pavel Hollandera .................................. 5 2. Systém a dělení právních principů ......................................................................................6 3. Právní principy v Českém právu .........................................................................................7 4. Právní principy v judikatuře ................................................................................................7 5.4 Princip právní jistoty ........................................................................................ 8 5.5 Princip autonomie vůle smluvních stran ...........................................................8 5.6 Princip presumpce neviny a princip in dubio pro reo .......................................9 5.7 Obecný přirozenoprávního princip ...................................................................9
Závěr ....................................................................................................................................11 Literatura ............................................................................................................................12

Právní principy v rozhodování soudů
Právní principy jsou nedílnou součástí nejen novodobé právní kultury. Některé z právních principů můžeme pozorovat už v právu římském, z jehož recepce odvozuje svůj původ kontinentální právní system, jehož součástí je i právo české. Některé se však vyvinuly až v průběhu vývoje lidské společnosti. Právní principy si můžeme představit jako určitá vodítka v každém právním systému. Některé jsou přímo zakotveny v právních normách, jiné jsou součástí přirozeného práva a jsou abstraktními nitkami, protkávajícími systém práva. V různých právních řádech můžeme najít shodné právní prinicpy, ale stejně tak se mohou lišit. Vždy je potřeba vzít v potaz kulturu daného řádu, historický kontext, často i vliv náboženství apod. 1.1 Právní principy podle Dworkina
O právních principech se v poslední době hodně mluví, zejména v souvislosti s právem EU. Prvním výrazných hlasem v diskuzi o právních principech je významný právní teoretik Ronald Dworkin. Ač ve své práci - Když se práva berou vážně – žádnou jednoznačnou definici nenabízí, lze odvodit, že principem rozumí standard, který se má dodržovat nikoli proto, že to pomůže zajistit něco lepšího z pohledu jedince či skupiny osob, ale proto, že to požaduje spravedlnost, slušnost nebo nějaké jiné dimenze morálky. Dworkin ve své práci porovnává principy a pravidla a jejich odlišnost spatřuje v jejich uplatnění a v různém stupni jejich závaznosti. Je zastáncem pravidla „všechno nebo nic“ pro aplikaci pravidel – buď v daném případě platí a pak ho aplikujeme nebo neplatí a neplynou z něho žádné důsledky. Pravidlům také přisuzuje vztah vzájemné nadřízenosti a podřízenosti, což u principů neshledává. Právním principům totiž přišuzuje jinou důležitou vlastnost a to důležitost. Dle Dworkina je u střetu principů nutné posuzovat jejich závažnost a důležitost k dané věci, což úzce souvisí s morálkou, která dle jeho názoru dává soudci prostor pro úvahu. Jako zajímavou hodnotím myšlenku Chybí-li právní norma, lze k rozhodnutí dospět na základě principů, takže soudce nemá prostor pro volnou úvahu. Troufám si říct, že tato myšlenka není aplikovatelná ve všech případech, protože by mohlo dojít k rozporu se zásadou nullum crimen sine lege. Otázkou je, zda-li je pokaždé, když není určité chování upraveno právní normou, možné toto chování posoudit na základě právního principu? Domnívám se, že nikoli, protože v určitých příapdech by se bez právní normy daný případ vůbec nemusel dostat před soud a tudíž volná úvaha soudce je stejně bezpředmětná. Proto si myslím, že s touto myšlenku nelze stoprocentně souhlasit, přestože je v určitých situacích aplikovatelná. Je tedy důležité mít na paměti, že princip v Dworkinově pojetí pouze nabízí určitý rámec, cestu, směr a nikoli rozhodnutí ve věci. Fungování principů v praxi Dworkin ve své práci velice dobře vysvětluje na reálném případu z roku případu 1889 - Riggs v. Palmer. Podstatou tohoto skutkového stavu byla vražda dědečka vnukem, který byl ale označen v závěti jako dědic. Pokud by soud rozhodoval pouze dle (v té době) platných právních norem, nic nebránilo naplnění přání zůstavitele. Soud však aplikoval princip nemo turpitudinem suam allegare potest – nikdo nemůže mít prospěch ze své vlastní nepoctivosti, a vrah se tak nemohl stát dědicem ze závěti své oběti. Zde je dobře viditelná i myšlenka popisována výše. Přestože chyběla právní norma, která by vylučovala vraha své oběti, která je zároveň zůstavitelem, z okruhu osob, kterým je odkázáno v závěti, soudce se s „nemorálností“ tohoto problému vypořádal odkázáním na právní princip. 1.2 Právní principy podle Alexyho Robert Alexy, příslušník německé pozitivistické školy Dworkina kritizuje. Spatřuje v právních principech příkazy k optimalizaci a jejich využití na základě principu proporcionality. Tedy dojde-li ke kolizi dvou principů, je nutné je aplikovat (rozhodnout) tak, aby oba aplikované principy byly uplatněny v maximální možné míře. Alexy klade důraz nikoli na absolutní charakter právního principu, ale na jeho přibližný charakter. Absolutní charakter a tím pádem jednoznačná aplikace je dle jeho názoru svěřena pravidlům, nikoli principům. Alexy je přesvědčen, že právní principy jsou nedílnou součástí každého rozvinutého právního řádu, přičemž se on ně opírá ústava, která je podle něj nezbytná, protože určuje, jaké skutečnosti mají být pokládány za právo. Svými názory dochází k tomu, že není možné dosáhnout jednoho jediného spravedlivého výsledku – na rozdíl od Dworkina.

1.3 Právní principy podle Zdeňka Kühna Pavel Hollandera
Český právní teoretik, Zdeněk Kühn chápe právní principy jako pravidla, která tvoří základ určitého právního institutu, zákona, právního odvětví, nebo (v případě obecných principů právních) právního řádu jako celku Pro pochopení právních principů je dále vhodné odlišit ho od právních norem. Teorie práva rozlišuje několik tezí, kterými popisuje rozdíl těchto právních pojmů. Striktní oddělující teze poukazuje na odlišnou logickou strukturu obou termínů. Slabá oddělující teze vidí rozdíl v právní síle, resp. stupni intenzity vyjádření. Příznivcem slabě oddělující teze je například profesor Hollander, který odmítá spor principů jako normativní spor, protože o ten jde pouze v případě sporu dispozic dvou (a více) právních norem, přičemž u právních principů jde o spor podmínek obsažených v hypotéze, na základě kterých došlo k subsumpci. Podle Hollandera jsou právní principy axiomy, a tudíž není třeba je dokazovat, protože jsou považovány za platné bez dalšího. Stejně jako Alexy je zastáncem konstitucionalizaci právního řádu, protože i podle něj obecné principy vycházejí z ústavy
Jako poslední bych v přehledu definic ráda poukázala na pojetí popsané Velmi inspirativní z hlediska rozsahu pojmu principu je pojetí, představené J.R.T Munize, který uvádí osm významů, jež se k pojmu princip váží na základě popisu ostatích autorů a literatury:

1. Vysoce obecná norma 2. Norma obsahující vágní termíny 3. Norma stanovící cíle 4. Norma vyjadřující vyšší hodnoty právního řádu. 5. Normy mimořádné důležitosti 6. Normy vysokého statusu. 7. Normy určující užití relevantní normy při rozhodnutí. 8. Maximy pomáhající kategorizovat právní systém.

Dalo by se tedy shrnout, že právní princip je základem příslušného práva, či právního odvětví, vyznačuje se vysokým stupněm obecnosti a zároveň vysokým stupňěm důležitosti, často vyrovnávající nedokonalosti formálního platného práva a nemohou být zrušeny 2. Systém a dělení právních principů
Jak bylo sděleno výše, právní principy prochází celým právním řádem a prakticky všemi jeho odvětvími. Stejně jako je složitý samotný systém práva, systém právních principů v něm obsažených na tom není o moc lépe.
Nejlogičtější se jeví dělení principů na základě dělby práva na: vnitrostátní a mezinárodní, soukromé a veřejné. Dále dle vztahu k jednotlivým právním odvětvím na právní principy obecné a právní principy jednotlivých disciplín: principy ústavního práva, rodinného práva, pracovního práva, trestního práva apod.
Další dělení principů vyplývá z jejich vztah k zákonu na principy secundum et intra legem (z jejichž povahy vyplývá nutnost aplikace), principy praeter legem (pokud psané právo nestanoví jinak, využití např. při vylňování mezer v právu) a principy contra legem (které jsou z hlediska své aplikovatelnosti sporné).
Jak je vidět, delění právních principů je několik a jejich kategorizace tak může být i pro odborníka nejasná. Principy jsou rozstříštěny v celém právním řádu a jejich aplikace na jednotlivé případy a posouzení závaznosti pro jednotlivé situace není jednoznačná a může tak dojít k pochybnostem v předvídatelnosti soudních rozhodnutí. S častějším využitím právním principů v judikatuře soudů by bylo dle mého názoru vhodné, aby právě třeba na základě těchto různých rozhodnutí byl vytvořen systém, že kterého by se dalo při studiu právních principů v teorii práva vycházet. Již nyní můžeme sledovat v judikatuře několik typických případů aplikace právních principů a zpracování rámcových pravidel s dopadem na typické situace by jistě prospěl právní jistotě.

3. Právní principy v Českém právu
S právními principy se v Českém právu setkáváme v právních normách, v judikatuře soudů, ve vědeckých pracích a prakticky všech zdrojích přirozeného práva. Právní principy nejsou považovány za formální pramen práva. Jakožto nepsané právo ho právní teorie mezi formální prameny práva neřadí, to ale neznamená, že by právní principy nebyly v českém právním řádu důležité. Zejména judikatura soudů na ně často odkazuje a využívá argumentaci principy při své rozhodovací činnosti. Ústavní soud, jako orgán kontrolující základní hodnoty, lidská práva a další instituty s obecným dopadem, právními principy často argumentuje, jak bude uvedeno dále v této práci.
Důležitým rozhodnutím je v této oblasti nález Ústavního soudu, sp. zn. Pl. ÚS 33/97, publikovaný ve Sbírce zákonů pod č. 30/1998 Sb., říká, že pramenem práva obecně, jakož i pramenem práva ústavního, a to i v systému psaného práva, jsou rovněž základní právní principy a zvyklosti. Ve stejném judikátu však povahu samostatného pramene práva přisuzuje Ústavní soud pouze praeter legem, viz výše. 4. Právní principy v judikatuře
Ústavní soud České republiky pak jak z výše uvedeného vyplývá, uznává existenci právních principů a přikládá jim velký význam. Vychází z Ústavy ČR a Listiny základních práv a svobod, ze kterých lze existenci těchto předpisů odvodit. Tyto právní principy pak prostřednictvím činnosti Ústavního soudu tzv. prozařují do jednoduchého práva. Podstatou tohoto prořazujícího efektu je vlastnost moderní ústavy demokratických států, které jsou založeny právě na obecně uznávaných principech právních řádů daných států. Nabízí tak subjektům veřejné správy konkrétní pravidla a hodnoty, které by měly využívat v rámci výkonu své činnosti při aplikaci jednoduchého práva. Pojem prozařování je součástí judikatury českých soudů snad ve všech úrovních. Ústavní soud judikoval např. ve svém rozhodnutí III. ÚS 210/2000 že jednou z funkcí Ústavy, zvláště ústavní úpravy základních práv a svobod, je její "prozařování" celým právním řádem. Okresního soud v Chrudimi pak ve svém rozhodnutí 11 C 65/ hovoří o „prozařování ústavních norem do horizontálních právních vztahů“.

4.1 Princip právní jistoty
Princip právní jistoty je zajisté jedním z obecných právní předpisů, který můžeme sledovat v téměř každém demokratickém právním řádu. Spočívá na myšlence, že ten, kdo se svěří „do rukou práva“ nebude zaskočen nečekaným zvratem, protože právní normy se vyznačují zřetelností a jasností a tak je danému subjektu jasné, kdy je jeho jednání v mezích práva a kdy už se jedná o přesah hranic a dostává se do protiprávního jednání.
Nejvyšší správní soud se principu právní jistoty věnoval ve svém rozsudku sp. zn. 28 Cdo 3396/2007, ze dne 15. 11. 2007. V daném judikátu soud výslovně označuje princip právní jistoty za předpoklad právního státu.
V souzeném sporu jest třeba hledět na posuzovaný právní úkon i z hlediska principu právní jistoty, jenž je jedním ze základních předpokladů právního státu. Jedním z prvků právní jistoty je i přístupnost a jasnost neboli zřetelnost právních norem.
V rozhodnutí soud s odkazem na princip právní jistoty upřednostňuje projev vůle a ochranu dobré víry před přílišným formalismem právního úkonu.
4.2 Princip autonomie vůle smluvních stran
Princip autonomie vůle stran je jedním z obecných principů soukromého práva. Spočívá ve 4 základních svobodách a to svoboda učinit/neučinit právní úkon, svoboda výběru adresáta, svoboda volby obsahu a svoboda volby formy. Tímto principem se zabýval Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. IV.ÚS 1783/11, ze dne 23. 4. 2013. Soud má za to, že je povinností soudu respektovat princip autonomie vůle a to zejména při výkladu projevené vůle účastníků předmětného vztahu. Povinností obecných soudů, plynoucí jak z norem ústavního pořádku, tak ostatně i ze základních principů soukromého práva, zvolit z nabízejících se výkladů ten, který by zajistil v co možná největší míře respekt k projevené vůli účastníků právního vztahu.
Pokud tak neučiní, popírají nepochybně projevenou vůli účastníků smluvních vztahů, čímž popírají princip autonomie smluvních stran, jenž ve smyslu judikatury Ústavního soudu požívá ústavní ochrany.
4.3 Princip presumpce neviny a princip in dubio pro reo
Princip presumpe neviny je nejčastěji spojován s principy trestního práva, a jde o princip, který je v české právním řádu výslovně zakotven v § 2 odst. 2) zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu definován následovně: Dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu není vina vyslovena, nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení, hledět, jako by byl vinen. Jde bezpochyby o další z principů, jež je součástí rozvinutých právních řádů a soudy by měly přísně dbát jeho dodržování. Ve společenských diskuzích a mediálních masáží některých případů je tento princip silně narušován a je tak na soudech, aby dostály závazku právního státu, kdy respektují nevinnu subjektu, dokud mu nebyla prokázána vina. Ústavního soud ve svém nálezu sp. zn. I.ÚS 3741/11, ze dne 28. 6. 2012, pokládá princip presumpce neviny za jednu se složek práva na spravedlivý proces, který je zakotven čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.Soud se ve svém nálezu k principu presumpce neviny vyjádřil následovně:
Princip presumpce neviny vyžaduje, aby to byl stát, kdo nese konkrétní důkazní břemeno. Existují-li přitom jakékoliv rozumné pochybnosti, nelze je vyložit v neprospěch obviněného, resp. obžalovaného, ale naopak je nutno je vyložit v jeho prospěch. Odsuzující výrok může mít zákonný podklad toliko tehdy, je-li v důkazním řízení dosaženo nejvyššího možného stupně jistoty ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, který lze od lidského poznání požadovat, a to alespoň na úrovni obecného pravidla „prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost“.
4.4 Obecný přirozenoprávního princip
Na závěr je dle mého názoru uvést názor judikatury na obecnou ideou spravedlnosti jako obecný přirozenoprávní princip. Princip spravedlnosti je opět bezesporu jedním z obecných právních principů, který nalezneme snad v každém právním řádu. Jen s dodržováním spravedlnosti je možná víra společnosti v právo. Bez této důvěry nemůže žádný právní systém efektivně fungovat. Důvěra společnosti v právo výrazně ovlivňuje dění ve společnosti jako takové a umožňuje její prosperitu ve všech kategoriích, ať už sociálních, ekonomických, právních i jiných. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. II. ÚS 2048/09 ze dne 12. 11. 2009 dovozuje použití neobecnějších principů následovně:
Proto je úkolem soudce v podmínkách materiálního právního státu nalézt řešení, které by zajišťovalo maximální realizaci základních práv účastníků sporu, a není-li to možné rozhodnout v souladu s obecnou ideou spravedlnosti, resp. dle obecného přirozenoprávního principu.
Tento judikát takoé hovoří o tom, že jakákoli právní úprava proto musí vyjadřovat respekt k právním principům, mezi které jmenovitě řadí důvěru v právo, právní jistotu a předvídatelnost právních aktů. Tyto principy dle ústavního soudu strukturují právní řád demokratického státu, kterým Česká republika bezesporu je.

Závěr:
Právní principy, jakožto základ určitého právního institutu, zákona, právního odvětví, právního řádu jako celku, jsou obsaženy naskrz právními řády vyspělých demokratických států. Přihlíží k ním zakonodárce, soudce i moc výkonná. Jak můžeme vidět z výše demonstrovaných judikátů, velký význam mají právní principy zejména v aplikačním procesu a to zejména při interpretaci právních norem. Často slouží ke zdokonalení aplikace dané normy – mohou sloužit jako korektiv, pomáhají vyplňovat mezery v právu nebo interpretovat nejasné právní pojmy. Svou roli hrají také v obtížných případech, kdy často vnášejí logické argumenty a zdravý rozum do odůvodnění rozhodnutí soudů.
Svůj význam mají právní principy také v rozhodovací činnosti Ústavního soudu, který se na ně často odvolává a pomocí nich odůvodňuje a vysvětluje svá rozhodnutí. Obecné právní principy se zabývají nejdůležitějšími hodnotami, jako je spravedlnost, správnost, proporcionalita, resptování základních lidských práv a svobod, což při používání soudy přispívá k důvěře občanů ve spravedlivé rozhodování a k pozitivnímu postoji k soudnictví v celé společnosti.

Literarura:
Monografie:
DWORKIN, R.: Když se práva berou vážně. Přeložil Z. Masopust. Praha: Nakladatelství Oikomenh, 2001. ISBN: 80-7298-022-X
HOLLANDER, P.: Filosofie práva. 2. rozšířené vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2006, ISBN 97-8807-380-366-7.
KÜHN, Zdeněk. Aplikace práva ve složitých případech: k úloze právních principů v judikatuře. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2002. 419 s. ISBN 80-246-0483-3.

Internetové zdroje:
Univerzita Palackého Olomouc: Právní principy [online] . Právnická fakulta, Katedra teorie práva a právních dějin. [cit. 02. 01. 2014]. Dostupné z http://www.pf.upol.cz/fileadmin/user_upload/PF-katedry/teorie-prava/Pravni_principy_01.ppt

Soudní rozhodnutí: * nález pléna Ústavního soudu ze dne 17. 12. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 33/97 * nález Ústavního soudu ze dne 9. 11. 2000, sp. zn. III. ÚS 210/2000 * nález Ústavního soudu ze dne 9. 11. 2000, sp. zn. III. ÚS 210/2000 * nález Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. IV.ÚS 1783/11 * nález Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2012 sp. zn. I.ÚS 3741/11 * nález Ústavního soudu ze dne 12. 11. 2009 sp. zn. II. ÚS 2048/09 * rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 11. 2007 sp. zn. 28 Cdo 3396/2007

--------------------------------------------
[ 1 ]. Univerzita Palackého Olomouc.: Právní principy [online] . Právnická fakulta, Katedra teorie práva a právních dějin. [cit. 02. 01. 2014]. Dostupné z http://www.pf.upol.cz/fileadmin/user_upload/PF-katedry/teorie-prava/Pravni_principy_01.ppt.
[ 2 ]. DWORKIN, R.: Když se práva berou vážně. Přeložil Z. Masopust. Praha: Nakladatelství Oikomenh, 2001. ISBN: 80-7298-022-X
[ 3 ]. HOLLANDER, P.: Filosofie práva. 2. rozšířené vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2006, ISBN 9788073803667
[ 4 ]. KÜHN, Z. Aplikace práva ve složitých případech: k úloze právních principů v judikatuře. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2002
[ 5 ]. KÜHN, Z.: Aplikace práva ve složitých případech: k úloze právních principů v judikatuře. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2002. 419 s. ISBN 80-246-0483-3.
[ 6 ]. KÜHN, Z.: Aplikace práva ve složitých případech: k úloze právních principů v judikatuře. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2002. 419 s. ISBN 80-246-0483-3.