Demografický vývoj Japonska ve 21. století (seminární práce)

* Obsah

Úvod 2
1. Počet a struktura obyvatelstva 3
2. Geografické rozmístění 5
3. Migrace 6
4. Vývojové trendy a hrozby 7 4.1. Stárnutí populace 8 4.2. Migrační politika 9 4.3. Penzijní reforma 10
Závěr 12
Zdroje: 13

* Úvod
Jedna z nejrozvinutějších zemí světa, která fascinuje svou kulturou vzniklou jako následek dlouhé doby izolace od okolního světa. Země, na jejíž území byly ke konci Druhé světové války svrženy atomové pumy, a která ačkoli vzešla z války jako poražena, dokázala se rychle zregenerovat a nastartovala svou ekonomiku tempem, které permanentně dosahovalo dvouciferných hodnot. Ale také země, která celá 90. léta prožívala „ztracenou dekádu“ a stabilní růst, kterého dosáhla teprve s příchodem nového tisíciletí, byl opět narušen světovou ekonomickou krizi – to je Japonsko.
První dvě kapitoly této práce se zabývají stavem japonské společnosti z hlediska počtu a geografického rozmístění obyvatel. Třetí kapitola se zabývá mezinárodní migrací, a blíže se zaměřuje na cizince v Japonsku, včetně legálních opatření japonské vlády. Závěrečná kapitola poukazuje na hrozby, kterým tato země čelí v současnosti a letmo nastiňuje možnosti dalšího vývoje. Konkrétní témata, které v seminární práci blíže identifikuji jsou stárnoucí populace, imigrační politika a také penzijní reforma, popřípadě změny v dosavadním penzijním systému.
Cílem této seminární práce je přiblížit stav japonské společnosti z hlediska kvantitativního i kvalitativního, analyzovat faktory změny její struktury s ohledem na historický vývoj Japonska a také sociální změny v minulých letech.

Počet a struktura obyvatelstva
Japonsko je desátou nejlidnatější zemí světa, a proto je pochopitelné, že demografická struktura obyvatel a demografický vývoj vůbec ovlivňuje téměř všechny sféry fungování země. Vysoký počet obyvatel spojený s geografickým omezením a rozmístěním obyvatelstva se odráží jak do každodenní reality obyvatel, tak do ekonomických a sociálních prognóz.
Podle posledního oficiálního sčítání obyvatel žije v Japonsku momentálně 128 057 352 obyvatel , Japonská populace je jednou z nejhomogennějších na světě a je až u 99 % tvořena Japonci. Nejpočetnějšími menšinami žijícím v „zemi vycházejícího slunce“ jsou Korejci a Číňané. Významnější postavení ještě zaujímají původní obyvatelé Latinské Ameriky, převážně Brazílie.
Graf 1: Vývoj počtu obyvatel v Japonsku

Převzato z: GOODMAN, Roger a Sarah HARPER. Japan in the New Global Demography: Comparative Perspectives. [online]. [cit. 2012-04-28]. Dostupné z: http://japanfocus.org/-S-Harper/2472
Jak vyplývá z grafu 1 a také ze zprávy Statistického úřadu Japonska, počet obyvatelstva stoupá, i když míra růstu populace se od roku 1975 zpomaluje a výsledky posledního měření vykazují pouze 0,2% nárůst, ve kterém se odráží jak stagnující počet stálých obyvatel, tak 5,9% nárůst počtu cizinců (rozdíly oproti předchozímu měření v roce 2005). Významnou událostí poslední doby, která se odrazila v počtu obyvatel Japonska, a která se ještě nestala předmětem oficiálního Sčítání lidu probíhajícím pravidelně v intervalu 5 let, bylo zemětřesení a následné tsunami z 11. března minulého roku. V grafu 2 je patrný úbytek počtu obyvatel, zapříčiněný jak ztrátami na životech, tak zvýšenou mírou emigrace, kterou se budu blíže zabývat v další kapitole.
Graf 2: Vývoj počtu obyvatel od roku 2010

Zdroj: Vlastní zpracování, dle Statistics Bureau of Japan (SBJ) Japan Monthly statistics Statistics [online]. [cit. 2011-04-29]. Dostupné na WWW: http://www.stat.go.jp/english/data/getujidb/index.htm#b
Údaje od září 2011 jsou odhady.
Kromě samotného počtu obyvatelstva, se mění také jeho struktura. Pokud v roce 1950 představovaly děti do 15 let 35,4 %, a nad 69 let 4,9 % populace, v roce 2010 bylo toto rozložení 13,3 %, respektive 22,8 % pro starší populaci. Podle výpočtů Organizace spojených národů (dále OSN) je procento populace lidí starší 69 let v celosvětovém porovnání nejvyšší a pro japonskou společnost představuje velkou výzvu. Tento trend je dán několika faktory, předně vyspělejším zdravotnickým systémem a s ním spojenou větší délkou života. V současnosti jsou Japonci jedním z nejdéle žijících národů světa s očekávanou délkou dožití 83,25 let. Dalším faktorem určujícím změnu tvaru populačního stromu, z klasického „pyramidového“ na „sudovitý“, je pokles porodnosti. Stejně jako v jiných vyspělých zemích se také v Japonsku posunuje věk pro zakládání rodiny, který je typický pro moderní městský způsob života. Průměrný počet dětí na ženu potom činí 1,4.
Rostoucí počet lidí v důchodovém věku nemá vliv pouze na strukturu obyvatelstva, ale také na ekonomické hospodaření země. Ačkoli Japonsko patří mezi země se silnou rodinou vazbou, kde se o stárnoucí rodiče stará mladší generace, příjem starších obyvatel navyšuje mandatorní výdaje japonské vlády. Podle studie Mezinárodního měnového fondu (dále IMF – z anglického International Monetary Fund) se podíl výdajů na sociální politiku mezi roky 1990 a 2010 zdvojnásobil, z velké části v důsledku zvýšených výdajů na penze a zdravotní systém. Vzhledem ke stavu Japonské ekonomiky, která v roce 2010 musela přenechat pozici druhé nejsilnější ekonomiky Číně, je tento problém velmi akutní. Jistou překážkou razantní důchodové a daňové reformy může být z politického hlediska právě věková struktura obyvatelstva, kdy se starší obyvatelé přiklánějí spíše ke konzervativnímu proudu, netoužícímu po změnách. Geografické rozmístění
Japonsko je rozděleno na 47 oblastí, které se od sebe velmi liší. Geografické rozložení obyvatelstva je z velké části determinováno přírodními podmínkami a celkovým rázem krajiny. Tradičně méně osídlené jsou hornatější a studenější oblasti v okolí ostrova Hokkaido, největší hustotu osídlení mají města na jižním pobřeží, mezi nimiž má dominantní postavení Tokio. Podle Japonského statistického úřadu (dále SBJ – u anglického Statistics Bureau of Japan) je současná hustota osídlení hlavního města 5751 na km2. Pro srovnání pro Prahu je tato hodnota jen 2518 obyvatel.
Rozdíly mezi životem ve městě a na venkově jsou patrné ve způsobu života, ale také ve velikosti příjmů. Právě nerovnoměrné rozložení příjmů a rozdělení na chudší venkov a bohatší městskou populaci jsou stále hlavním důvodem pro neustupující pokles urbanizace. Z výsledků posledních dvou sčítání lidu z let 2005 a 2010 vyplývá, že pouze v 7 oblastech Japonska dochází k nárůstu obyvatelstva. Jmenovitě to jsou Tokio, Okinawa, Saitama, Chiba, Kanagawa, Aichi a Shiga, tedy oblasti, v nichž se nachází tradiční průmyslová centra země. Podle odhadovaných výsledků pro další vývoj bude počet obyvatel přibývat pouze ve dvou oblastech – v Tokiu a na Okinawě.
Migrace
Etnické složení Japonska se jeví v dnešní globalizované době jako velmi nestandartní, po podrobnějším zkoumání ale zjistíme, že tento vývoj pouze kopíruje historické trendy mezinárodní migrace Japonska a není tedy ničím neobvyklým. Po středověkém výrazném ovlivnění čínskou kulturou, od které Japonci mimo jiné převzali části písma a jazyka, se Japonsko izolovalo a jeho kultura se vyvíjela zcela odděleně. Mezi lety 1641 až 1853 podléhalo Japonsko přísným regulím politiky sakoku, která zabraňovala pohybu osob jakýmkoli směrem pod hrozbou trestu smrti. Výjimku tvořily speciální vládní delegace a také obchodníci. Během tohoto období se v Japonsku vyvinuly specifický model společnosti, který s modifikacemi přetrvává až dodnes.
Zlomovou události pro strukturu japonské společnosti byla anexe území Koreje v roce 1910, následkem které vzrostl v Japonsku počet pracovní síly původem z Korejského poloostrova. S postupem další vojenské expanze na území Číny, se zvýšil také počet Číňanů, kteří spolu s Korejci tvoří nejpočetnější národnostní menšinu žijící na území Japonska. Podle SBJ žije v Japonsku dlouhodobě 2 186 121 cizinců, z nichž 31,13% tvoří Číňané, mezi kterými jsou dle SBJ zastoupení i obyvatelé Tchaj-wanu, Macaa a Hongkongu. Korejci tvoří 26,46% všech cizinců a třetím v pořadí jsou Brazilci s 12,2 % zastoupení. Brazilci žijící v Japonsku jsou v naprosté většině „brazilští Japonci“, kteří se ve 20. a 30. letech 20. století vydali do Brazílie „za lepším životem“. Z grafu 3 vyplývá, že největší počet Brazilců přišel do Japonska mezi lety 1990 až 2000, v důsledku revize Imigračního zákona (v angličtině Immigration Control and Refugee Recognition Law), který umožňoval legální návrat do Japonska celým rodinám původem z Japonska do třetí generace včetně. Znatelný úbytek mezi lety 2005 a 2009 byl vyvolán krizovým opatřením a tedy dalším změnou Imigračního zákona, která podněcovala odchod „Nikkei Brazilců“, jak jsou tito potomci japonských emigrantů někdy označování z Japonska mimo jiné formou jednorázové pomoci, podmíněné příslibem, že v budoucnu „nebudou moci zažádat o japonská pracovní víza. Jejich případný návrat do Japonska by tak byl bez další změny zákona velmi složitý.“
Graf 3: Počet cizinců na území Japonska – rok 1990 - 2009 Národnost | | 1990 | 2000 | 2005 | 2009 | Procentní zastoupení v roce 2009 (z cizinců celkem) | Celkem | | 1 075 317 | 1 686 444 | 2 011 555 | 2 186 121 | | Asie | | 924 560 | 1 244 629 | 1 483 985 | 1 688 865 | | Korea | | 687 940 | 635 269 | 598 687 | 578 495 | 26,46% | Čína | | 150 339 | 335 575 | 519 561 | 680 518 | 31,13% | Filipíny | | 49 092 | 144 871 | 187 261 | 211 716 | 9,9% | Severní Amerika | | 44 643 | 58 100 | 65 029 | 66 876 | | USA | | 38 364 | 44 856 | 49 390 | 52 149 | | Jižní Amerika | | 71 495 | 312 921 | 376 348 | 340 857 | | Brazílie | | 56 429 | 254 394 | 302 080 | 267 456 | 12,2% | Evropa | | 25 563 | 47 730 | 58 351 | 61 721 | | UK | | 10 206 | 16 525 | 17 494 | 16 597 | | Francie | | 3 166 | 5 371 | 7 337 | 9 193 | | Afrika | | 2 140 | 8 214 | 10 471 | 12 226 | | Oceánie | | 5 440 | 12 839 | 15 606 | 14 179 | |
Zdroj: vlastní úprava dle údajů SBJ
Co se týče sociálního postavení cizinců, jedná se z velké části o pracovníky s nízkých příjmových skupin, zastávající nekvalifikovanou práci a můžeme tedy předpokládat, že ze všech příjmových skupin pocítili poslední finanční krizi nejznatelněji. Ačkoli graf 3 ukazuje úbytek občanů některých cizích národností, jmenovitě Brazilců nebo Korejců, bez novějších statistik je nemožné spolehlivě identifikovat trendy a změny, které s sebou přinesla finanční krize.
Vývojové trendy a hrozby
Vývojové trendy projektující budoucnost jsou vždy pouze odhadem dalšího vývoje a nepočítající s neočekávanými zvraty. Z tohoto důvodu se na ně můžeme dívat jako na jednu z možností vývoje. Pokud ale vycházíme z předpokladu, že světové agentury a organizace tvořící statistické analýzy budoucích demografických údajů jsou dostatečně důveryhodné, vidíme, že Japonsko čelí problémům, které bude nuceno v nejbližších letech řešit. 1.1. Stárnutí populace
Podle ohadů SBJ bude japonský přírůstek obyvatelstva bude záporný a například v roce 2050 by počet obyvatel měl dosahovat hodnoty kolem 100 miliónu, tedy skoro o 28 miliónů méně, než je tomu v součastnosti.
Třebaže problému stárnutí populace čelí naprostá většina rozvinutých zemí, jeví se tento problém v Japonsku daleko palčivější, pokud vezmeme v úvahu kombinaci nízké porodnosti, zvětšující se doby dožití a pak také minimální imigrace, která v jiných rozvinutých zemích zmírňuje sociální následky. Co se týče porodnosti, má Japonsko ještě jedno specifikum. Třebaže průměrný počet dětí v japonské rodině mírně převyšuje přirozenou míru reprodukce, tedy 2 děti na rodinu, existuje v japonské společnosti významné procento žen, které rodinu nemají a v budoucnosti ani neplánují. Tento trend je nejvíce patrný ve velkých městech, naopak nejméně se projevuje v řidčeji osídlených oblastech. Celonárodní demografická kvalitativní anketa provedena v roce 2005 jenom potvrdila ustupující model rodiny, kdy matka zůstává doma s dětmi a o finanční zabezpečení rodiny se stará otec.
Schéma 1 znázorňuje současnou a odhadovanou věkovou pyramidu Japonska. Výrazný počet dnešních šedesátníků je důsledkem poválečného boomu, jejich potomci potom tvoří druhou nejvýraznější věkovou skupinu. Jako zajímavou anomálií se v grafu 3 jeví počet lidí oslavující 46 let věku v roce 2010. Tento znatelný jednoroční úbytek je dán japonskou pověrčivostí týkající se roku 1966, známého jako rok Hinoeuma. Tento rok přichází s pravidelností každých 60 let a je spojena s pověrou, že holčičky narozené v tomto roce přinášejí smůlu.
Pokud se podíváme na pravou polovinu grafu, vidíme, že se poměrově mění velikost jednotlivých věkových skupin. V roce 2035 bude počet dětí do 14 let činit 11,2 %, lidí v aktivním věku 15 až 64 let bude 57,8 % a obyvatele starší 65 let budou tvořit 31 % populace.

Schéma 1: Struktura obyvatelstva Japonska v roce 2010 a 2035

Zdroj: GOODMAN, Roger a Sarah HARPER. Japan in the New Global Demography: Comparative Perspectives. [online]. [cit. 2012-04-28]. Dostupné z: http://japanfocus.org/-S-Harper/2472 1.2. Migrační politika
Změny v migrační politice Japonska v sobě odrážejí nepříliš příznivý vývoj japonské ekonomiky v posledních letech, která byla ještě více oslabena po již dříve zmíněné přírodní katastrofě z minulého roku. Doporučení OECD, která byla vytvořena v dubnu 2012 z důvodu revitalizace Japonské ekonomiky, mimo jiné počítají s postupným otevíráním japonské ekonomiky zahraničnímu zboží, kapitálu, ale také pracovníkům. Bývalý ředitel Tokijského imigračního úřadu Hinedori Sakanaka publikoval v roce 2005 knihu nastiňující možné cesty vývoje. Sám tyto dvě cesta nazval Malá a Velká alternativa. Malá alternativa by spočívala v ponechání současného trendu úbytku populace, která je tvořena z většiny Japonci a která se vyznačuje složitou imigrační procedurou pro zájemce o dlouhodobý pobyt. V této situaci by Japonci byli nuceni „přijmout větší zodpovědnost, zavézt vyšší zdanění a nižší důchody a další sociální příjmy.“ Velká alternativa naopak počítá s přílivem cizinců, který by „pomohl dynamickému Japonsku udržet ekonomický růst.“ Pro udržení velikosti populace by Japonsko muselo v příštích 50 letech přijmout nejméně 20 milionů cizinců, což by si žádalo velké změny jak ve vládní administrativě, tak ve vnímání japonské společnosti. Vláda bude muset zdůrazňovat a podporovat hlubší integraci cizinců do společnosti založenou na toleranci a rovných šancích, které nebudou záležet na etnickém původu. Zároveň však bude muset být připravena na další problémy, které s sebou multinacionální společnost může přinášet. 1.3. Penzijní reforma
O tom, jak nutná je penzijní reforma, svědčí také fakt, že v současnosti připadá na jednoho důchodce 1,8 pracujících, zatímco v roce 1960 to bylo 11 pracujících. Podle demografických předpovědí je navíc patrné, že toto číslo bude i nadále klesat a s ubývajícím počtem dětí roste závislost ekonomicky neaktivních rodičů na státu, jako zdroji příjmu.
Japonská vláda si již delší dobu uvědomuje nutnost radikálnější penzijní reformy, která by ochránila zájmy státu a jeho obyvatel. Proto byla v roce 2000 přijata nová podoba zákona o penzích. Na tuto reformu navazovala další z roku 2004, která přebírala některé myšlenky z švédského modelu. Díky nové reformě byla změněna indexace a v důsledku také automatický vyrovnávací mechanismus. Cílem této změny bylo mimo jiné obnovit finanční rovnováhu sytému národních důchodů a dále přizpůsobit se trendům ve společnosti. Speciálně vyčleněnou kategorií jsou v novém zákoně pracující matky a zaměstnanci, hlavně mladí, dlouhodobě pracující na zkrácený úvazek.
Japonský model je založena na systému PAYGO, který příspěvky současných pracujících rozděluje mezi současné důchodce. Všichni pracující, cizinci nevyjímaje mezi 20 a 60 lety jsou povinni přispívat do systému Národního důchodu (dále NP – z anglického National Pension, kokumin nenkin), ten potom tvoří základ celkového starobního důchodu. Velikost částky vyplácené z NP je závislá na počtu odpracovaných měsíců, výše příjmu ve výpočtu nehraje roli. Právo na jeho pobírání přichází z 65 rokem věku. Další součástí důchodu určený pro zaměstnance privátního sektoru je Zaměstnanecké penzijní pojištění (dále EPI – z anglického Employees´ Pension Insurance, kosei nenkin), pro zaměstnance státního sektoru je určena jedna z Asociací vzájemné pomoci (dále MAA – z anglického Mutual Aid Associations).
Schéma 2: Japonský systém penzijního sociálního zabezpečení

Převzato z: SAKAMOTO, Junichi. Japan’s Pension Reform. In: World Bank [online]. 2005 [cit. 2012-04-30]. Dostupné z: http://siteresources.worldbank.org/SOCIALPROTECTION/Resources/SP-Discussion-papers/Pensions-DP/0541.pdf
Během posledních deseti let byla odsouhlasena změna velikosti příspěvků do penzijního systému, zvýšil se věk odchodu do důchodu z 60 na 65 let a snížilo se garantované důchodové minimum. Lidé mezi 60 a 64 rokem věku ovšem nemají povinnost odvádět úplné sociální pojištění a lidé s nižšími příjmy jsou od něho osvobozeni úplně. Neustále navyšování povinný příspěvků a snižování garantovaného minima vedly z poklesu důvěry obyvatelstva ve vládu a ke zpomalení implementace zákona do praxe.
Svou roli v nedůvěru lidu ve změny v důchodovém systému hrál také skandály z let 2004 a 2007. V první vyšlo najevo, že vládní představitelé odmítají odvádět finance do penzijního fondu, o tři roky později se zase ukázalo, že agentura spravující sociální fondy zaměnila data týkající se 50 miliónů dobrovolných, dodatečných příspěvků na důchodové pojištění. Jako důsledek tohoto skandálu mnoho lidí přišlo o penze, na které mělo nárok. Téma penzijní reformy se tak stalo velmi citlivým a téměř politicky neprůchodným. I z tohoto důvodu zůstávají mnohé otázky týkající se penzijního systému nedořešeny a Japonsko v tomto směru čeká velká výzva. * Závěr
Japonsko jako jedna z nejvyspělejších ekonomik světa prožívala v posledních 20 letech složité období svého vývoje spojené se státním zadlužením, deflací a neefektivní vládní politikou, pokud jde o nastartování ekonomiky. Společně s těmito jevy se navíc naplno začala ukazovat změna sktruktury obyvatel typická pro celý rozvinutý svět.
Japonsko v současnosti čelí hrozbě ztráty až 28 milionů obyvatel během následujících 50 let. Tento úbytek, způsobený sníženou mírou porodnosti, odkladem mateřství nebo úplným odmítnutím zakládání rodiny vede ke změně poměru produktivní a neproduktivní populace, která klade větší nároky na vládní mandatorní výdaje týkající se důchodového sociálního zabezpečení.
Specifickým jevem japonské populaci je také její homogenita. Vzhledem k přísné imigrační politice v minulosti a specifičností japonské kultury v postoji vůči cizincům, je procento imigrantů velmi nízké. Nedostatek přistěhovalců, převážně rodin s dětmi urychluje stárnutí populace a změnu celé demografické pyramidy. Japonsko tak má prakticky dvě možnosti následujícího vývoje. První z nich je nezměněná imigrační politika, která ovšem bude vyžadovat velké změny v penzijním systému, daních jiných vnitropolitických otázkách. Druhou možností je naopak otevření se světu a přiliv cizinců vyrovnávající předpovídaný přirozený úbytek japonského obyvatelstva. S touto alternativou, která by si vyžadovala změnu imigračních zákonů, zpřísnění kontrol a zavedení mechanismů zajišťující rovné příležitosti pro cizince, se nabízí také otázka, jestli je takovéto závratné změny japonská společnost vůbec schopná.
Ať už se Japonsko vydá jakoukoli cestou, je jasné, že má před sebou dlouhou cestu

Zdroje:
Tištěné zdroje:
MEZINÁRODNÍ ORGANIZACE PRÁCE. Social dialogue and pension reform: United Kingdom, United States, Germany, Japan, Sweden, Italy, Spain. Ženeva: International Labour Office, 2000. ISBN 92-2-110835-X (brož.).
REISCHAUER, Edwin O. a Albert M. CRAIG. Dějiny Japonska. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7106-513-5.
YOSHIKAWA,Hirokazu.Japan´s Lost Decade. 1. vyd. Tokio: The International House of Japan, 2002.
Internetové stránky:
DEMOGRAFICKÉ INFORMAČNÍ CENTRUM. Demografie [online]. 2006 [cit. 2012-04-29]. ISSN 1801-2914. Dostupné z: http://www.demografie.info
GOODMAN, Roger a Sarah HARPER. Japan in the New Global Demography: Comparative Perspectives. [online]. [cit. 2012-04-28]. Dostupné z: http://japanfocus.org/-S-Harper/2472
HACHIRO, Nishioka a kolektiv. Population Projections by Prefecture in Japan : 2005– 2035 Outline of Results and Methods. In: National Institut of Population and Social Security Research [online]. 2011 [cit. 2012-04-29]. Dostupné z :http://www.ipss.go.jp/webj-ad/webjournal.files/population/2011_Vol.9/Web%20 Journal_Vol.9_01.pdf
HACHIRO, Nishioka a kolektiv. The Family Changes in Contemporary Japan : Overview of the Results of the Fourth National Survey on Family in Japan In: National Institut of Population and Social Security Research [online]. 2011 [cit. 2012-04-29]. Dostupné z: http://www.ipss.go.jp/webj-ad/WebJournal.files/population/2012_Vol.10/Web%20Journal_Vol.10_01.pdf
Japan population to shrink by one-third by 2060. BBC News [online]. 2012 [cit. 2012-04-30]. Dostupné z: http://www.bbc.co.uk/news/world-asia-16787538
MINISTRY OF INTERNAL AFFAIRS AND COMMUNCATIONS OF JAPAN. The Statistics Bureau and the Director-General for Policy Planning [online].
NAKATA, Hiroko. Poll-wary ruling bloc gropes to fix pension fiasco. The Japan Times [online]. 2007, 4. 156 [cit. 2012-04-30].OECD. Policies of a revitalization of Japan. 2012. Dostupné z: http://www.oecd.org/dataoecd/32/2/50190618.pdf
SAKAMOTO, Junichi. Japan’s Pension Reform. In: World Bank [online]. 2005 [cit. 2012-04-30]. Dostupné z: http://siteresources.worldbank.org/SOCIALPROTECTION/Resources/SP-Discussion-papers/Pensions-DP/0541.pdf
SAKANAKA, Hidenori. The Future of Japan’s Immigration Policy: a battle diary. The Asia-Pacific Journal: Japan Focus[online]. 2005 [cit. 2012-04-29]. Dostupné z: http://www.japanfocus.org/-Sakanaka-Hidenori/2396
REISCHAUER, Edwin O. a Albert M. CRAIG. Dějiny Japonska. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7106-513-5.
Whose lost decade?: Japan’s economy works better than pessimists think—at least for the elderly. The Economist [online]. 2011, č. 330 [cit. 2012-04-28]. Dostupné z: http://www.economist.com/node/21538745

--------------------------------------------
[ 1 ]. OSN – Department of Economic and Social Affairs
[ 2 ]. Sčítání obyvatelstva proběhlo v říjnu 2010
[ 3 ]. Population Count based on the 2010 Census Released (UN CENSUS NEWS). Statistics Bureau of Japan [online]. 2011 [cit. 2012-04-28]. Dostupné z: http://unstats.un.org/unsd/demographic/sources/census/2010_PHC/Japan/2010JapanCensus-111026.pdf [ 4 ]. Statistic Bureau of Japan: Japan Monthly statistics, Population: Population by 5-year Age Group (Excel:51KB)
[ 5 ]. CIA - The World Factbook - Rank Order - Life expectancy at birth
[ 6 ]. OECD, Country Social Profile: Japan
[ 7 ]. Whose lost decade?: Japan’s economy works better than pessimists think—at least for the elderly. The Economist [online]. 2011, č. 330 [cit. 2012-04-28]. Dostupné z: http://www.economist.com/node/21538745
[ 8 ]. Český statistický úřad
[ 9 ]. REISCHAUER, Edwin O. a Albert M. CRAIG. Dějiny Japonska. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7106-513-5.
[ 10 ]. TABUCHI, Hiroko. Japan Pays Foreign Workers to Go Home. The New York Times [online]. 2009 [cit. 2012-04-29]. Dostupné z: http://www.nytimes.com/2009/04/23/business/global/23immigrant.html?_r=1
[ 11 ]. GOODMAN, Roger a Sarah HARPER. Japan in the New Global Demography: Comparative Perspectives. [online]. [cit. 2012-04-28]. Dostupné z: http://japanfocus.org/-S-Harper/2472
[ 12 ]. V anglickém překladu Small and Big Option
[ 13 ]. SAKANAKA, Hidenori. The Future of Japan’s Immigration Policy: a battle diary. The Asia-Pacific Journal: Japan Focus[online]. 2005 [cit. 2012-04-29]. Dostupné z: http://www.japanfocus.org/-Sakanaka-Hidenori/2396
[ 14 ]. Tamtéž
[ 15 ]. Ministry of Health, Labour and Welfare [online]. 2012 [cit. 2012-04-30]. Dostupné z: http://www.mhlw.go.jp/english/
[ 16 ]. SAKAMOTO, Junichi. Japan’s Pension Reform. In: World Bank [online]. 2005 [cit. 2012-04-30]. Dostupné z: http://siteresources.worldbank.org/SOCIALPROTECTION/Resources/SP-Discussion-papers/Pensions-DP/0541.pdf
[ 17 ]. Tamtéž
[ 18 ]. NAKATA, Hiroko. Poll-wary ruling bloc gropes to fix pension fiasco. The Japan Times [online]. 2007, 4. 156 [cit. 2012-04-30].